Lustrace
lustrace – (z lat. lustratio = očista, očištění) – původně náb. obřady „očisty“ od „poskvrnění“, které vznikly v dávných dobách. Ten, kdo se provinil proti božstvu, byl lustrační obětí očištěn. L. se vyskytují ve všech náboženstvích, jejich formy jsou však různé. K očistě se často používají prostředky, které mají dezinfekční účinek, jako voda, oheň, kouř (např. v hinduismu očistná koupel v posvátné řece Ganze). Rozšířeným prostředkem jsou i dávivé nápoje a pouštění žilou (zejm. u přír. národů). V období antiky byly l. prováděny v Římě. Očista se konala, zejm. pokud se člověk poskvrnil krveprolitím nebo tím, že se dotkl mrtvého, byla však též prováděna na novorozenci hned po narození. L. formou krvavé zvířecí oběti byla „hromadná“, prováděla se každých 5 let jako skup. obřad, a to v období cenzu, tedy při sčítání lidu a soupisu majetku, aby mohly být řádně vyměřeny daně a nikdo se nemohl vyhnout vojenské službě. V současné době znamenají l. spíše než očištění od viny její odhalení a potvrzení, event. potrestání viníka. V polistopadovém Československu se l. stala právním aktem. Lustrován není každý, kdo překročil závaznou morální normu, ale jen ten, kdo zaujímá významnější občanskou pozici, zodpovědnou spol. funkci, jejíž výkon podléhá co nejširší soc. kontrole (výčet těchto funkcí je dán zákonem). L. je v tomto případě chápána spíše jako očista společnosti od nemorálních reprezentantů či vůdců a ochrana před nebezpečím morálně závadného jednání. Má postihnout v podstatě závažnější podoby tzv. režimové kolaborace. Její praktická realizace se však ukázala jako sporná. Došlo mj. k vyvolání tzv. divokých lustrací a k zneužívání policejních archivů např. za účelem skandalizace polit. protivníků.
screening, background investigation, lustration lustration, épuration Lustrationen, Reinigung accertamenti, controlli