Materialismus kulturní
materialismus kulturní – strategie studia kultur kladoucí důraz na roli materiálních podmínek života, kterou do am. kulturní antropologie uvedl v průběhu 70. a 80. l. 20. st. M. Harris a jeho pokračovatelé (např. A. Berger). Mezi zdroje m.k. patří vedle Darwinovy koncepce biol. evoluce Marxův historický materialismus, který je ale v Harrisově interpretaci zbaven dialektiky a teorie revoluce. V souladu s teor.-metodol. východisky neoevolucionismu (L. A. White) a kulturní ekologie (J. H. Steward), na které m.k. bezprostředně navazuje, považuje Harris jednotlivé kultury za adaptační systémy, jejichž strukturu, funkci a vývoj je možné vysvětlit na základě jejich vztahu k okolnímu prostředí. Harrisův m.k. představuje ambiciózní pokus o vybudování kauzální a mater. teorie kultury. Vychází přitom z předpokladu, že způsob výroby a reprodukce materiálního života společnosti (který nazývá infrastrukturou) ovlivňuje fungování domácího a veř. hospodářství (strukturu), které determinuje vědu, umění, literaturu, rituály, hry aj. (superstrukturu). Tento princip „kauzální priority infrastruktury“ podle Harrise vyžaduje věnovat při studiu kultury pozornost roli materiálních podmínek (přír. prostředí, technologie, ekonomiky) při formování životního stylu. Harris se domnívá, že podobné technologie aplikované v podobném prostředí inklinují k vytváření podobného uspořádání výroby a distribuce a ty opět vedou k vytváření podobných soc. seskupení, která ospravedlňují a koordinují svoji činnost pomocí podobných systémů hodnot a víry. Tento fakt implikuje požadavek primárního výzkumu demogr., technol., ekon. a environmentálních faktorů jako hybných sil dějin společnosti.
cultural materialism matérialisme culturel Kulturmaterialismus materialismo culturale
Literatura: Berger, A.: Structural and Electric Revision of Marxist Strategy. Current Anthropology, 17, 1979, č. 2; Harris, M.: Cultural Materialism : The Stuggle for a Science of Culture. New York 1979.