Mechanismy obranné
mechanismy obranné – koncept související s dynamismem osobnosti, jehož základy položil již S. Freud v r. 1893 svou teorií „obrany“. V současné psychologii osobnosti se „obranou“ rozumí psych. odpor jedince proti ztrátě vnitřní psych. rovnováhy či integrace osobnosti. Protože se tyto duševní pochody koncentrují kolem „já“, jsou m.o. nazývány také „ego-defenzívními“ mechanismy. Rovnováha, resp. integrace osobnosti je narušována negativními zážitky neúspěchu, selhání, viny, úzkosti atd. Smyslem m.o. je pak podle E. R. Hilgarda (1962) udržení nebo zvýšení hodnoty sebe sama, resp. únik před úzkostí, která je chápána jako společný jmenovatel negativních zážitků, spojených s ohrožením hodnoty sebe sama. Podle téhož autora mají m.o. dvě hlavní formy: popření (odmítnutí) a zakrytí (zamaskování) zážitků, resp. situací ohrožujících vnitřní rovnováhu, integritu osobnosti jedince. M.o. fungují jako automatické, více či méně nevědomé reakce na výše uvedené situace, spojené s frustrací, devalvací ega. Fungování řady m.o. bylo potvrzeno empir. výzkumy zaměřenými na vliv frustrace, jakož i klinickými zkušenostmi, zejm. s psychoterapií neurotických pacientů. Některé z nich popsal již Freud (v l. 1894, 1896). Jeho objev „psychické obrany“ je považován za jeden z největších přínosů psychoanalýzy pro novodobou psychologii osobnosti i klinickou psychologii, i když některá Freudova pojetí vztahů mezi vytěsněním (potlačením) a dalšími „osudy pudů“, která mají rovněž povahu „obrany“, jsou sporná a nebyla verifikována (např. jeho pojetí sublimace). H. J. Grzegolowska-Klarkowska vypracovala v r. 1986 následující index dosud identifikovaných m.o.: vytěsnění, obrana ve vnímání, anulování, disociace, fantazie, idealizace, identifikace, inkorporace, internalizace, introjekce, izolace, kompenzace, konverze, odvracení, projekce, přemístění, racionalizace, záminková reakce (angl. „reaction formation“), regrese, sublimace, substituce, symbolizace, nahrazování a popírání. Teorii m.o. založenou na integraci psychologie učení a kriticky pojaté psychoanalýzy vypracovali J. Dollard a N. E. Miller (1950), zaměřujíce se především na problém vytěsnění. Oponující teorii podali H. Kellner, N. M. Butters a M. Wiener (1964), kteří za podstatu m.o. považují dosud ne plně poznaný mechanismus percepční obrany, který musí být nevědomý, neboť psych. rovnováhu ohrožující podnět si jedinec neuvědomuje.
defense mechanisms, mechanisms of defence mécanisme de défense defensive Mechanismen, Abwehrmechanismen meccanismi di difesa
Literatura: Eriksen, C. – Pierce, J.: Defense Mechanismus. In: Bogatta, E. – Lambert, W. eds.: Handbook of Personality Theory and Research. Chicago, 1968; Freud, A.: (1936) The Ego and the Mechanismus of defense. London 1948; Grzegolowska-Klarkowska, H. J.: Mechanismy obronne osobowośći. Warszawa 1986; Laughlin, H. P.: The Ego and its Defenses. New York 1970.