Metoda autobiografická

metoda autobiografická – (z řec. autos = sám; bios = život; grafo = píši) – systém s-gicky relevantních analytických postupů postavených na autobiografiích neboli životopisech autenticky sestavených respondentem. V žádném případě nemůže být označen jako autobiografický životopis, který je badatelovou rekonstrukcí životního běhu respondenta (na základě dokumentů, interwiew atd), popř. vznikající jako výsledek dlouholetého, systematického věd. úsilí (např. věd. monografie slavných lidí). Pro autobiografii je typická právě aktivní účast respondenta na konečné redakci životopisu, na výběru životních událostí a jejich zhodnocení. Není přitom důležité, zda výsledný životopis je plně jeho dílem nebo vzniká za účasti profesionálního badatele, nebo je dokonce jen v konečné fázi autorizován (byť životopisy autenticky psané respondentem jsou pokládány za hodnotnější). Autobiografie mohou vznikat spontánně, na žádost badatele nebo pod tlakem okolností (např. jako součást policejního výslechu, žádosti o přijetí do práce atd.). To pochopitelně ovlivňuje jejich charakter i míru stylizace. Smyslem m.a. není jen získávat relevantní statist. zpracovatelné údaje (i když je to též častým cílem a existují i metodiky umožňující respondentovi rychle se orientovat v nárocích badatele). Zákl. smyslem m.a. je průnik do světa sebestylizace a současně i interpretace hist. jevů, jichž se respondent účastnil. Autobiografie i jiné materiály jsou určeny často nejen pro výzkumníka, ale především pro širší společnost, mají propagandistickou či obrannou funkci, snaží se působit na veř. mínění či určité osoby. V těchto případech má význam věnovat větší pozornost i jejich ohlasu.

Míra osobního výkladu a tematizace vlastního života je v autentických materiálech velmi rozdílná. Vždy se však doporučuje všímat si důvodů, proč respondent vynechal či ponechal bez komentáře určitý výzkumníkovi známý fakt. Vznik autobiografického materiálu je vždy poznamenán okamžitou situací, ať již psych., či spol.; nejsou vzácností ani životopisy, jejichž redakce se mění průběžně během několika týdnů, dnů, hodin. Rekonstrukce jednotlivých redakcí životopisu je zajímavým liter., věd. a hist. problémem i nástrojem analýzy (zejm. v psychologii) a může přinést bohatý materiál jak pro diagnózu osobnosti, tak pro analýzu důsledků tzv. mezních situací (zajímavou liter. rekonstrukci nalezneme např. v románu K. Čapka Obyčejný život) i makrospol. situací. V běžné praxi obvykle ponecháváme respondentovi značnou vůli v tom, jak životopis pojme, co do něj zahrne a jak jevy interpretuje. Existují ovšem praktické i výzk. situace, kdy není tento požadavek dodržen. Způsob psaní životopisu je podrobován kritice, jsou vznášeny námitky, vede se diskuse o tom, jaký je „skutečný“ význam uváděných faktů i života respondenta jako celku. Tento postup vesměs spadá do oblasti klinické praxe, má však své místo i v policejním výslechu, pedagogické praxi, v žurnalistice a v brainwashingu. M.a. je typickou kvalitativní metodou spadající do výbavy fenomenologické sociologie, v níž má specif. místo i specif. postupy. Autentické autobiografie bývají nazývány life story a life history a v souvislosti s jejich využitím se hovoří o biografické sociologii.

autobiographic method méthode autobiographique autobiographische Methode metodo autobiografico

Literatura: viz metody sociologické, sociologie biografická.

-- Jiří Linhart