Rovnováha sociální
rovnováha sociální – též ekvilibrium sociální klíčový pojem zejm. funkcionalistických s-gických teorií (viz [[funkcionalismus strukturální]), v nichž se pod tímto pojmem obvykle rozumí stav, v němž všechny zákl. spol. instituce, hodnoty a soc. struktury jsou funkčně vzájemně pevně svázány a vytvářejí relativně integrovaný celek (E. Chinoy). Za této situace náb. instituce podporují polit. autoritu, výchovné instituce akceptují převládající morální systém apod. V jiné formulaci (G. A. Theodorson) vyjadřuje r.s. tendenci soc. života udržovat se jako funkčně integrovaný fenomén, takže změna v jedné části soc. systému vyvolává přizpůsobivou (adjustační) změnu v jiné jeho části. Pojem r.s. má poměrně bohatou tradici, nalézáme jej u všech s-gických klasiků, kteří jsou pokládáni za předchůdce funkcionalismu. A. Comte do základů své sociální statiky položil princip akce a reakce a absenci harmonie jako rovnováhy mezi celkem a částmi pokládal za patologickou. Pareto je tvůrcem hist. asi nejvýzn. pojetí r.s., protože tento koncept poprvé spojuje s pojmem sociálního systému: individua s odlišnými motivy, zájmy a emocemi musí koexistovat ve vzájemné závislosti, tedy ve stavu r.s., kterou chápe již jako rovnováhu dynamickou. Durkheimův celoživotní zájem o integraci jako centrální s-gický problém se interpretuje jako zájem o problém r.s., ačkoliv pojem sám u něho význ. nefiguruje. Naopak význ. úlohu má pojem r.s. u Kurta Lewina a u Williama F. Ogburna, který vnáší do pojetí r.s. dynamický element tím, že ve své koncepci kulturní mezery (cultural lag) ukazuje na to, co se stane, když se kult. elementy podstatně opozdí za vývojem technol. složek. Právě tento typ narušení r.s. je nejběžnějším příkladem sociální dezintegrace (vedle konfliktů meziskup. a třídních, které se v teoriích r.s. obvykle nepojednávají).
Pojem r.s. má rozhodující úlohu ve funkcionalistické teorii T. Parsonse, kterou spolu s ním rozvíjeli E. A. Shils, R. F. Bales a R. K. Merton. Parsons byl inspirován jak s-gickými klasiky, tak zejm. biol. pojetím homeostáze (W. B. Cannon). Soc. systém se udržuje ve stavu r.s., jestliže: a) naplňuje zákl. potřeby svých prvků a permanentně řeší opakující se problémy, b) fungují mechanismy sociální kontroly a socializace. Parsons v této souvislosti rozvinul své proslulé schéma AGIL: hlavními „potřebami“, jež musí být v soc. systému saturovány, aby byl systém ve stavu r.s., jsou adaptace (A), dosahování cílů (G – z angl. goal), integrace (I) a udržování latentních vzorců chování, tj. řízení a redukce napětí (L – z angl. latent pattern). Elementárním klasifikačním krokem obdržíme toto schéma:
| A | G |
| (adaptace) | (dosahování cílů) |
| ekonomický subsystém | politický subsystém |
| výchovný, náboženský a rodinný subsystém | právní subsystém |
| L | I |
| (udržování vzorců) | (integrace) |
Předpokladem r.s. je vzájemný soulad mezi všemi čtyřmi vymezenými sférami. Jinak problém r.s. pojednal Merton, který zavedl pojem dysfunkce, aby naznačil, že soc. harmonie není zdaleka tak úplně normálním spol. stavem. V jiných než funkcionalistických teoriích se pojem r.s. objevuje výjimečně. Do nových kontextů se problém r.s. dostává v souvislosti s aplikací pojmu entropie na soc. procesy. Podle K. D. Baileye a M. Forsého je funkcionalismus koncepcí stabilní rovnováhy, evolucionismus koncepcí vznikání nové rovnováhy, konfliktualismus koncepcí přechodu z jednoho nerovnovážného stavu do druhého (stálá nerovnováha) a interakcionismus teorií nestabilní rovnováhy. V tomto schématu je postižena mnohotvárnost soudobých interpretací konceptu sociální rovnováhy.
social balance équilibre sociale soziales Gleichgewicht equilibrio sociale
Literatura: Bailey, K. D.: Social Entropy Theory. New York 1990; Klofáč, J. – Tlustý, V.: Soudobá sociologie I. Praha 1965; Parsons, T. – Shils, E. A.: Toward a General Theory of Action. Cambridge, Mass. 1951; Parsons, T.: The Social System. New York 1951; Schenk, J.: Teória sociálnej entrópie. Sociológia, 25, 1993, č. 1–2; Wallace, R. A. – Wolf, A.: Contemporary Sociological Theory. Continuing the Sociological Tradition. Englewood Cliffs 1986.