Společnost vojenská a společnost průmyslová

společnost vojenská a společnost průmyslová – dichotomie zavedená H. Spencerem, která tvoří základ jeho typologie společností. Kritérii odlišení s.v. a s.p. je: 1. charakter činnosti, která v každé z těchto společností převládá; 2. rozdíly v organizaci společnosti, které z toho vyplývají. Nejdůležitějším znakem vojenské společnosti je koncentrace veškeré moci v rukou vojenského vůdce, který rozhoduje o osudech svých poddaných; druhým znakem je, že jedinci vykonávají své činnosti pod donucením státní moci. Součinnost vojenské společnosti vyplývá právě z jejího donucovacího rázu. Tato společnost je výrazně soc. rozčleněná, svoboda jedinců je v ní podstatně omezena. Podle Spencera připomíná vojenská společnost koncentrací moci a svou vnitřní stavbou živý organismus přizpůsobený boji s vnějšími nepřáteli tím, že všechny orgány jsou beze zbytku podřízeny centrální nervové soustavě. Vojenská společnost je první (nižší) fází spol. vývoje. Přechod ke společnosti průmyslové jako druhé, vyšší fázi, vysvětloval Spencer takto: Časté vedení válek, jež je pro vojenskou společnost typické, vyžaduje pružnou organizaci a slepou poslušnost a úspěch ve válce podporuje víru v génia vůdce i v civilních záležitostech. Ale války a vojenská moc vedou ke vzniku velkých spol. seskupení, v nichž se stále větší část obyv. věnuje mírové práci. Tento proces přetváří člověka i společnost, probíhá spol. evoluce, dochází k pokroku, vytváří se průmyslová společnost. Tato společnost má cíle výrazně mírové, a tím se zásadně liší od vojenské společnosti. Mění se v ní vztahy mezi státem a občany. Namísto doktríny požadující absolutní poslušnost jedince vůči moci nastupuje přesvědčení, že nejvyšší je vůle občanů a vláda existuje jen proto, aby tuto vůli realizovala. Státní moc je postupně omezována a vytlačována z mnoha oblastí spol. života. Podstatným znakem této společnosti je dalekosáhlá osobní svoboda individua. Spolupráce v této společnosti je dobrovolná, podobně jako každá obchodní transakce. Namísto síly a donucení zde nastupuje sympatie a právo. Vývoj od vojenské k průmyslové společnosti probíhal postupně, nový typ společnosti se rodil na bázi starého. Lidé si museli vytvořit návyky spolupráce a disciplíny, museli přinášet určité oběti pro dobro celku, což bylo umožněno právě díky tisíciletí trvajícím vojenským vládám, které nepřipustily jedince ke slovu. Spencer považuje v souladu se svým evolucionismem vývojové řazení s.v. a s.p. za zákonité. Období, ve kterém sám žil, charakterizoval jako přechodné v tom smyslu, že nejvyspělejší společnosti se již zbavily mnoha znaků vojenské společnosti a nabyly charakteru průmyslové společnosti, ale teprve další přizpůsobení lidské přirozenosti spol. životu a společnosti prostředí povede k úplné likvidaci militarismu, válek a donucení a umožní vznik ideálního spol. systému.

military society and industrial society société militaire et société industrielle Militär- und Industriegesellschaft società militare e industrale

Literatura: Kasprzyk, L.: Spencer. Warszawa 1967; Szacki, J.: Historia myśli socjologicznej. Díl 1. Warszawa 1981; Wiltshire, D.: The Social and Political Thought of Herbert Spencer. Oxford 1978.

-- Jan Sedláček