Teorie kritická
teorie kritická – synonymum pro frankfurtskou školu, někdy pouze pro tu její vývojovou etapu, která byla význ. poznamenána programovou prací Maxe Horkheimera Traditionelle und kritische Theorie z r. 1937. V této práci je vyložen Horkheimerův kritický vztah k duchovním předchůdcům frankfurtské školy od Marxe přes Nietzscheho k Mannheimovi a Weberovi. Zákl. gnoseologickou tezí je tvrzení, že tradiční protiklad subjektu a objektu je předpokladem nekritickým. Oddělení subjektu a objektu je dobově podmíněné a je výrazem kap. odcizení. T.k. si je vědoma omezenosti každé specializované činnosti, včetně poznávání, protože každá činnost je součástí celostní praxe (Praxis). Subjektem poznání není jednotlivý člověk, ale spol. člověk, pro nějž poznávaný objekt není dán jako vnější, objektivní, ale je především produktem jeho vlastní činnosti. Původně byla t.k. ostře polemicky zaměřena proti filozofii dějin i tradiční klasické s-gii, postupem času se sama ve filozofii dějin měnila a paralelně nabývala výrazně s-gických rysů, také v závislosti na rozvoji vlastních empir. šetření fašismu, rasových předsudků atd. Proměnila se tak ve variantu kritické sociologie. T.k. zaujímá ambivalentní vztah vztah k osvícenství a idejím Fr. revoluce, v zásadě je však pokládá za aktuální a nedovršené. Tuto ideu později rozvine v polemice s postmodernisty J. Habermas. Centrálními hodnotami t.k. jsou pravda, rozum a jedinec. T.k. integrovala do své myšlenkové soustavy (podle Horkheimerova vyjádření) řadu humanistických idejí Marxových, vždy se však důsledně snažila o to, aby nepodlehla ani polit. závislosti na kterékoliv straně, ani žádné formě ideové ortodoxie, marx. nevyjímaje. T.k. přispěla k poznání záp. civilizace, zvl. v jejích negativních projevech (kritika afirmativní a masové kultury, současné hudby, dispozice k totalitarismu a manipulaci atd.). Podnětná je myšlenka t.k., že analýza současné společnosti je součástí této společnosti samé jako jedna z podstatných forem jejího sebepoznání, sebereflexe a kritického sebeuvědomění. V souvislosti s poklesem vlivu levicového hnutí v 70. a 80. l. se t.k. i ve své modernizované podobě ze spektra soudobých s-gických směrů vytrácí. V Československu byla v druhé polovině 60. a na přelomu 60. a 70. l. nejprve předmětem obdivu a akceptace pro neortodoxní a kritický neomarxismus, v první fázi normalizace se stala předmětem rozsáhlé a značně ideologizované až nenávistné kritiky.
critical theory théorie critique kritische Theorie teoria critica
Literatura: Horkheimer, M.: Kritische Theorie. Eine Dokumentation. B. 1. Frankfurt am Main 1968; Horkheimer, M.: Traditionelle und kritische Theorie. Frankfurt am Main 1969; Jay, M.: The Dialectical Imagination. A History of the Frankfurt School and the Institute of Social Research 1923–1950. Boston, Toronto 1973.