Völkerpsychologie

Völkerpsychologie – něm. výraz pro psychologii národů či „národovou psychologii“ používaný i v čes. prostředí. Označuje disciplínu, která vznikla a byla pěstována v Německu ve 2. polovině 19. st. a na začátku 20. st. a jejímž obsahem je popis a výklad obyčejů a zvyků, organizací, institucí a ideologie různých etnik, resp. národů. Podle W. Hehlmanna (1963) lze V. ztotožnit s dnešní etnopsychologií. Prvními představiteli V. byli M. Lazarus a H. Steinthal. Zákl. teze, teor. i metodol. obsah V. rozvíjeli na stránkách časopisu Zeitschrift für Völkerpsychologie und Sprachwissenschaft, který založili v r. 1860 a který vycházel až do r. 1890. Navazovali především na dílo W. von Humboldta a J. G. Herdera a zaměřovali se zejm. na výzkum jazyka a mýtů, v nichž spatřovali objektivizaci „ducha národa“. Ideovými zdroji V. jsou tradice něm. osvícenství a otázky vytyčené některými evolucionisty, týkající se druhových a kult. znaků lidské psychiky. Za dalšího význ. představitele V. je považován A. Bastian, který se již zaměřoval na etnologicky pojatou srovnávací psychologii (Beiträge zur vergleichenden Psychologie, 1868) a který může být pokládán za předchůdce L. Lévyho-Bruhla, zabývajícího se podrobně zejm. magickým myšlením přír. národů. Podle V. každý člověk je nejen příslušníkem lidského rodu a jako takový má vlastnosti společné s jinými lidmi, ale je také příslušníkem určitého národa, a proto má i znaky specif. pouze pro tu určitou skupinu lidí, která národ tvoří (viz též charakter národní). Předpokládalo se, že některé psych. znaky lidí jsou původu organického a jiné jsou výsledkem konkrétních kult. podmínek. V. se zaměřovala právě na tuto druhou skupinu psych. vlastností lidí, přičemž používala zejm. etnografické materiály.

Poznatky V. systematizoval a rozvinul její nejvýzn. představitel W. Wundt v desetisvazkovém díle, které vycházelo od r. 1900. Zkoumal v něm psychol. aspekty řeči, mýtů, náboženství, umění, práva atd. u přír. národů i národů dávnověku. Za předmět V. považoval ty duchovní výtvory, které vyvolává v život lidská pospolitost a které proto nejsou vysvětlitelné pouze kategoriemi individ. vědomí; vznikají vzájemným působením mnoha psychik. Wundt se odvrátil od experimentální psychologie, k jejímž zakladatelům patřil, protože pochyboval o možnostech experimentálního studia tzv. vyšších psych. funkcí (jako je např. myšlení a city) a byl přesvědčen, že tyto jevy lze studovat na řeči, mýtech a mravech národů (W. Schmidbauer). V. už má dnes jen hist. význam. Její zákl. ideu – studovat vývoj některých psych. jevů z povahy a produkce starých kultur – uskutečnil B. F. Poršněv (1979), který však tuto tematiku označuje jako problém paleopsychologie. Na klasickou V. navazuje dílo význ. kult. antropologů F. Boase, M. Meadové, R. F. Benedictové, B. Malinowského, K. Th. Preusse, kteří působili již ve 20. a 30. l. 20. století.

psychology of nations psychologie des peuples Völkerpsychologie –

Literatura: Holzner, B.: Völkerpsychologie. 1961; Szacki, J.: Historia myśli socjologicznej. Warszawa 1981; Wundt, W.: Elemente der Völkerpsychologie. Leipzig 1912.

-- Milan Nakonečný
-- Jan Sedláček