Adorace

Verze z 11. 12. 2017, 17:01, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

adorace – (z lat. adoratio = vzývání boha) – nejvyšší projev úcty, vzdávání poct příslušejících bohům. Jako součást náb. kultua. předepsané formy rituálu, většinou pokleknutí, úklonu, příp. dotknutí se čelem země. Tyto způsoby se používaly u předkřesťanských náboženství např. v antice a jsou typické i pro monoteistická náboženství včetně křesťanství. Rituál se vykonává před oltářem, obrazem, sochou nebo jiným kultovním předmětem, ale i před knězem v roli zástupce či prostředníka boha. A. implikuje dobrovolné podřízení se, pokoru, poslušnost. Již ve starém Řecku a Římě se podobné projevy nejvyšší úcty podávaly i císařům jako zbožštělým osobnostem. Šlo nejen o zvýraznění soc. hierarchizace, ale i o snahu vytvořit velkou a specif. soc. distanci vrcholu hierarchie od jejího zbytku. Ideje božského původu králů se objevovaly poměrně často a zmíněné rituální úkony se později stávaly vyžádanou konvencí při styku s význ. církevními i světskými hodnostáři. Pojem a. je dnes běžně používán k vyjádření silného „zbožňování“ v podstatě kohokoliv a čehokoliv. Silné citové výlevy mohou být rovněž provázeny a. objektu lásky. Ze s-gického hlediska je a. max. přiznáním autority určité osobě, příp. je projevem vlivu charismatické osobnosti. V podstatě je a. demonstrativním přiznáním nadpřirozené výjimečnosti. Je obsažena i v kultu osobnosti některých moderních ideologií, resp. v jejich extrémních realizačních podobách (viz též náboženství světské). Na a. lze pohlížet také jako na zvl. druh jednosměrné komunikace, která je nicméně spojena s očekáváním odezvy – projevů přízně, podpory, ochrany. Symbolicky bývají takové projevy vyjádřeny „požehnáním“ (verbalizovaným i pomocí gesta). A. je organickou součástí modlitby. Může být provázena extatickými stavy. Je přiznáním existence kontrastu posvátného a profánního, a to i v nenáb. životě. A. sexuálního objektu, mateřství apod. lze považoval za prvky tzv. neviditelného náboženství.

adoration adoration Anbetung, Adoration adorazione

Literatura: viz náboženství neviditelné, sociologie náboženství.

Alena Vodáková