Antropocentrismus
antropocentrismus – (z lat. centrum = střed) – názor, že člověk je středem všeho – přírody, lidstva, vesmíru i božství. A. čili „člověkostřednost“ předpokládá, že člověk je i cíl, účel, příp. předmět všeho dění světa. Jde o světový názor postavený na přesvědčení, že člověk je smyslem existence světa, jím všechno začíná a končí. Je-li člověk chápán jako bytost všemu nadřazená, vše řídící a ovládající, a to přímo nebo prostřednictvím bohů, jde o teologické hledisko a., které vyjádřil už Sokrates, scholastikové i někteří novodobí filozofové. Vyvrcholením byla středověká aristotelsko-ptolemaiovská představa Sv. Bonaventury, že svět bez člověka je nemyslitelný a bezúčelný, doplněná Raymundem de Sabundem, který tvrdil, že „k vůli člověku stvořeno bylo slunce, měsíc, hvězdy i všechny tři říše přírodní.“ A. v uvedené extrémní poloze odmítli postupně všichni novověcí pokrokoví přírodovědci a filozofové (M. Koperník, I. Newton, Ch. R. Darwin, A. Einstein atd.). Opakem a. je přístup vylučující člověka v zájmu objektivity, čistoty a dokonalosti z věd. myšlení. V lingvistice se za „antropocentrické“ považují ty rysy jazyka, které jsou podmíněné vlastnostmi člověka jako druhu (existencí bradového výběžku, jazylky atd.). (Viz též antropomorfismus.)
anthropocentrism anthropocentrisme Antropocentrismus antropocentrismo