Apokalypsa
apokalypsa – (z řec. apokalypsis = zjevení, odhalení) – pojem, pod kterým bývá chápán konec tohoto světa, u křestanů soud Boží, zmrtvýchvstání (vzkříšení) vyvolených a věčná záhuba zatracených. K a. se vztahuje „apokalyptika“, eschatologická literatura, která vznikala v Izraeli v poexilové době, byla ovlivněna babylonskou mytologií, perským dualismem i řeckou filozofií, a která vykazuje jistou příbuznost se spisy starozákonních proroků. Jedná se obvykle o velmi podrobné líčení průběhu konce světa, často emotivně zabarvené, oplývající drastickými detaily. Z apokalyptických spisů byla kanonizována a zařazena do bible (Nového zákona) pouze Apokalypsa sv. Jana, vzniklá pravděpodobně na přelomu 1. a 2. st. po Kr. a tradičně připisovaná evangelistovi Janovi. Mezi nekanonizované a. patří např. Zjevení Petrovo, Pastýř Hermův aj., označované většinou jako apokryfy.
Apokalypsa sv. Jana inspirovala mnoho umělců (např. H. Bosche, Dürera), filozofů (např. K. Marx ji považoval za nejdůležitější knihu Nového zákona) a náboženských hnutí (např. Svědci Jehovovi na ní zakládají svoji eschatologii, v alegoriích se k ní obracejí čeští husité apod.). Inspirovala také mnohé středověké vizionáře, proroky, mágy, alchymisty. Dala podnět zejm. ke spekulativním výpočtům možného data konce světa (pomocí tzv. aritmozofie). Po celou historii křestanství byly sledovány typické situace, jež mají podle a. předcházet konci světa: živelné katastrofy, příjezd čtyř apokalyptických jezdců, podivné úkazy na nebi atd. Hojný výskyt podobných apokalyptických znamení obvykle odpovídá hist. obdobím manýrismu, příp. přelomu épistémé, změnám polit. a soc. řádu, obdobím válečného napětí. Není přesněji zjištěno, jak tyto jevy souvisejí s davovou psychózou, kolektivním nevědomím, jak zapadají do teorie anomie. V poslední době se údajně apokalyptické úkazy objevily v Leningradu a Moskvě před rozpadem SSSR a byly hledány (a nalézány) v souvislosti s Nostradámovými proroctvími o konci světa v l. 1984–1989. Z Apokalypsy sv. Jana vychází také známé číslo 666, označující Antikrista, zjednodušeně ďábla, často používané jako symbol v satanismu.
Některé výrazy a slovní spojení používané v a. pronikly do povědomí křesťanské společnosti („nevěstka babylónská“, „opona chrámová se roztrhla ve dví“ apod.), stejně jako samo slovo a., které je často používáno jako synonymum pro zkázu, ničivý chaos, stav destrukce a zmatku. Z lidového používání slova a. se vytratil původní smysl absolutního předělu, soudu oddělujícího minulost od budoucnosti, dosavadní nedokonalý a zkažený svět od očištěného, definitivního budoucího světa.
apocalypse apocalypse Apokalypse apocalypse