Dynamika sociální
dynamika sociální – tradiční označení té části s-gie, která se zabývá spol. vývojem a změnou. Pojem d.s. zavedl do s-gie již A. Comte (ve 2. sv. Cours de la philosophie positive jej definoval a ve 4. sv. vyložil jeho obsah), který s-gii rozdělil na část statickou a dynamickou a formuloval zákl. pravidla d.s. takto: 1. spol. vývoj vykazuje pravidelnost, která se dá uchopit v podobě obecného zákona; 2. takovým zákl. zákonem je zákon tří stadií (společnost se vyvíjí v přímé závislosti na způsobu poznávání skutečnosti a objemu vědění, a to ve stadiích teologickém s dominantou náb. poznání a vědění, metafyzickém s dominantou spekulativní filozofie a elementární vědy a pozitivním s dominantou pozitivního vědění založeného na experimentální vědě a v neposlední řadě na s-gii); 3. ve spol. vývoji se projevuje princip konsensu, tj. vzájemné závislosti všech částí soc. celku (proměnám vědění konsensuálně odpovídají změny v obyčejích, mravech, výrobě, organizaci, státní správě atd.); 4. dějiny jsou realizací, vtělením řádu, vývoj má progresivní směr. V Comtově úsilí po vybudování d.s. jsou pozitivní min. dva momenty: idea vzájemné souvislosti jevů (později rozvinutá např. W. F. Ogburnem aj.) a idea nezbytnosti použití historické metody a srovnávací metody jako metod bytostně s-gických. V Comtově snaze najít a formulovat jeden zákon, který řídí celý spol. vývoj, pokračovala řada sociologů, např. H. Spencer, F. H. Giddings, L. F. Ward aj. Dělení s-gie na sociální statiku a d.s. bylo dlouhá léta obecně akceptováno, u nás s ním pracoval T. G. Masaryk, E. Chalupný a I. A. Bláha. V novějších textech se pojem d.s. objevuje ve významu v podstatě hovorovém (rychlá, výrazná, viditelná změna), vnitřní členění s-gie je jiné, vývojový, tedy dynamický princip prostupuje všechny tematické části s-gie.
social dynamics dynamique sociale Sozialdynamik dinamica sociale
Literatura: Goode, W. J. ed.: The Dynamics of Modern Society. New York 1968; Lévy-Bruhl, L.: La philosophie d'Auguste Comte. Paris 1928.