Epidemiologie
epidemiologie – (z řec. epidémios = mezi lidem rozšířený; logos = nauka, slovo) – doslova nauka zkoumající epidemie, což jsou ve svém původním jazykovém smyslu jevy, které se šíří mezi lidmi. Termín epidemie se užívá většinou v kontextu s medicínou, kde se vztahuje k šíření nemocí a nákazy, vyskytuje se ale i v souvislosti s jinými, většinou negativními sociálními jevy, resp. sociálními problémy. Hovoří se např. o epidemii zločinnosti, násilí, sebevražd apod., ale i o epidemii strachu, hrůzy, obav atd. S-gicky zaměřená e., resp. s-gie sama se zabývá zejm. soc. příčinami epidemií, které dávají podobu jevu jako celku. Klasickým příkladem je Durkheimova práce o sebevraždě. Analyzuje obecné podmínky vzniku epidemií, jejich frekvenci, intenzitu, ohrožení pro jednotlivé vrstvy populace apod. (v uvedeném příkladě sebevraždy je to např. narušení dosavadního soc. okolí, ztráta pocitu identity s určitým soc. kolektivem, ztráta soc. opory, perspektiv, pocit izolace apod.). Typické případy epidemií, které tradičně studuje e. i sociologie medicíny, se týkají přenosných (infekčních) chorob, pro jejichž šíření je charakteristický rychlý rozvoj zasahující velký počet lidí. E. později zahrnula do oblasti svého zájmu i endemie (z řec. endémos = domácí), tj. relativně stabilní výskyt onemocnění v dané lokalitě. Dnes se e. zabývá výskytem, šířením i zvládáním nemocí v lidských kolektivitách. Bývá odlišována e. infekčních a e. neinfekčních nemocí. Druhá se zabývá de facto všemi chorobami hromadného výskytu a zkoumá jejich vztah k životním podmínkám. Zachází s chorobami kardiovaskulárními i s nemocemi z ozáření, vzniklými při havárii jaderné elektrárny, stejně jako s chorobami epidemickými. Někde se odlišuje sociální epidemiologie jako samostatné odvětví e., které analyzuje vztahy soc. a kult. faktorů k určitým chorobám. Studuje výskyt a distribuci specif. onemocnění ve vztahu k takovým proměnným, jakými jsou kult. specifika, etnická příslušnost, třídní příslušnost apod. Při tomto přístupu nehraje roli počet onemocnění. Středem zájmu výzkumu jsou etiologické faktory výskytu (viz etiologie).
Zatímco na studium soc. okolností výskytu nemocí, způsobů předávání nákazy, na charakteristické znaky osob nebo lokalit nemocí zachvácených nebo naopak na znaky těch, kterým se nemoc vyhnula, se soustřeďuje medicína, resp. sociologie medicíny, e. vychází ze zkoumání frekvence výskytu choroby v dané populaci a jejích podskupinách. Hledá souvztažnosti (korelace) mezi různými faktory a výskytem onemocnění, které slouží jako indikátory, a dále příčinné (kauzální) vazby, které při praktické aplikaci umožní úspěšnou intervenci a eliminaci či omezení choroby. E. tedy studuje rozložení výskytu nemocí ve vztahu k faktorům ovlivňujícím toto rozložení. Epidemiologický výzkum zpravidla postupuje tak, že popisuje výskyt, rozložení a šíření nemoci, vyhledává faktory tohoto rozložení a experimentem či přímo operačními akcemi verifikuje hypotézy o vzniku a pohybu dané nemoci. Hist. příkladem je postup vídeňského porodníka I. F. Semmelweise, známého objevitele příčin „horečky omladnic“. Sledoval frekvenci onemocnění a s ní sdružené faktory: různý výskyt na jednotlivých klinikách, místo porodu, roční období, klimatické podmínky, strach nemocných, počet lůžek na sálech, přítomnost studentů při vyšetřování rodiček atd. Tento postup mu umožnil stanovit příčinu nemoci (rozkládající se organické látky) ještě před tím, než byl bakteriologicky určen determinující faktor (pyogenní streptokok). Dnes e. často přechází od studia etiologických faktorů onemocnění ke zjišťování podmínek ochrany a podpory zdraví, technik měření zdravotního stavu populace, sestavuje celkové indexy zdraví apod. Problémem je komplexnost zjišťování a homogenita indexů, subjektivní zkreslování údajů, citlivost technik a jejich reliabilita. Uplatňují se matem. modely konstruování a ověřování indexů, uvažuje se v termínech stochastických procesů, polykauzálních komplexů příčin onemocnění atd. E. přestává být jen vědou popisnou, dostává analyzující a systémový charakter. Často se v této poloze překrývá či doplňuje nejen se s-gií medicíny, ale i s dalšími medicínskými disciplínami jako je sociální lékařství, sociální hygiena, preventivní medicína (viz prevence).
epidemiology épidémiologie Epidemiologie epidemiologia
Literatura: Sills, D. L. ed.: International Encyklopedia of the Social Sciences. New York 1968; Žáček, A.: Metody studia zdraví v populaci. Praha 1974.