LeF

Verze z 11. 12. 2017, 17:02, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

LeF – zkratka pro Levyj front iskusstva a v čes. verzi pro Levou frontu umění, což byly typické levicové, prorevol. a prokom. zaměřené umělecké komunity působící ve 20. l. 20. st., pěstující tzv. angažované umění. V SSSR vznikl LeF spontánně těsně po VŘSR. Na počátku jeho členové především kreslili agitační plakáty, psali propagační básně, navrhovali rekonstrukci průmyslových objektů. Uměl. i personálně navazovali na předrevol. futurismus. Proto byl LeF zpočátku kritizován pro nedostatek „proletářské ideologie“ (zejm. lidovým komisařem osvěty A. V. Lunačarským). Později (v r. 1922) se stal oficiální organizací a reprezentantem sov. umění (až do r. 1929). Mezi jeho hlavní představitele patřili M. Majakovskij, B. Pasternak, S. Treťjakov a další, sympatizovali s ním režiséři S. Ejzenštejn a D. Vetrov. Sovětský LeF se orientoval na nové postupy, formy uměl. výrazu, nový materiál, propagoval literaturu faktu, reportáž, agitační žánry, ale i uměl. kritiku. Postupně vydával 2 časopisy: LeF (1923–1925) a Novyj LeF (1927–1928). Po vzoru sov. LeF vznikla organizace, resp. spolky LeF v Československu (nejdříve v Praze v r. 1929, záhy nato v Bratislavě, Brně a v dalších městech). Programové prohlášení otištěné v časopisu ReD nazývalo novou organizaci „ústřednou moderní tvorby“ úzce spojenou s nejširším publikem, hovořilo o spolku revol., ale nepolit., bojujícím proti tradicím a přežitkům, a vyhlásilo program uměl. i spol. akcí. Základnu této organizace tvořili většinou členové rozpadajícího se Devětsilu; prvním předsedou byl K. Teige. K částečné změně koncepce došlo už koncem r. 1929, kdy se předsedou LeF stal S. K. Neumann, a zejm. v r. 1932 pod vedením Z. Nejedlého. Ačkoli byl LeF vždy formálně nezávislý na KSČ, stal se v této době už nástrojem stranické kult. politiky, nástrojem jejího působení na inteligenci a také zprostředkovatelem kult. styků se SSSR. Měl několik pracovních sekcí: architektonickou, ekon., liter., lékařskou, skupinu film-foto a také filozoficko-s-gickou. Od konce r. 1930 vycházel časopis Levá fronta a pracovalo nakladatelství Knihovna LeFu, které vydalo řadu fil., s-gických, estetických a jiných děl (včetně klasiků marx.-leninismu).

Left Front of Artists front de gauche de l'art Linke Frontkunst

Literatura: Leichmann, M.: Brněnská Levá fronta 1929–1933. Brno 1971; Štol, L.: Z bojů na Levé frontě. Praha 1964.

Alena Vodáková