Sociologie bulharská
sociologie bulharská – systematičtěji se rozvíjí od konce 19. st., ale až v r. 1931 byla z podnětu rus. sociologa a liberála I. G. Kinkela založena Bulharská sociologická společnost, která udržovala těsné kontakty především s něm., fr. a it. s-giemi. S.b. se rozpadala v předválečném období do řady s-gických škol ovlivněných liberalismem, reformismem i fašismem a ruralismem. K nejstarším představitelům s.b. patřili zástupce pozitivistické sociologie A. Neďalkov a kritik marxismu i fašismu N. Aganski. Kromě nich se vyskytovali stoupenci psychologismu, freudismu, empirismu, s-gie orientované katolicky (D. Ljulinov) či protestansky (T. Dimitrov). Samostatný proud představovala s-gie fašistická. Část s-gie navazovala na etnografii a zabývala se mj. nár. charakterem Bulharů, tradicemi nár. kultury apod. Počátky marxistické sociologie jsou spjaty s hnutím tzv. těsňaků, levé frakce soc. demokracie, z níž se později vytvořila kom. strana Bulharska. Představiteli této orientace byli D. Blagoev a G. M. Dimitrov. V l. 1944–1956 byla s.b. částečně rozvíjena jen v rámci filozofie. Zaměřovala se především na teor. problémy social. revoluce v BLR, na změny v třídní struktuře, zákonitosti třídního boje a kritiku tzv. buržoazní sociologie. Empir. materiál čerpala převážně ze statist. ročenek. S-gický přístup prosazovali T. Pavlov a Ž. Ošavkov. Východiskem k rozsáhlé diskusi o vztahu s-gie a hist. materialismu byla Ošavkovova kniha Istoričeskijat materializm i sociologiata z r. 1958. V této práci rozvinul Ošavkov Pavlovův názor na s-gii jako na nejobecnější nefil. vědu o společnosti, ale s nejtěsnějším vztahem k filozofii. Předmětem s-gie měly být strukturní zákony vývoje soc. reality. Společnost byla s-gicky reprodukována pomocí kategorie „sociologidní struktury“. Na propracování této tendence v s.b. se dále podíleli Niko Jachiel, Krasťo Dimitrov, N. Iribadžakov, M. P. Minkov, P. E. Mitev, S. Georgievová, K. Gospodinov, R. Vasilev, V. Topalová, L. Spasovka, At. Atanasov, N. Ilievová, M. Dinkovová aj.
Později se s.b. rozvíjela relativně komplexněji, začalo se hovořit o „bulharské sociologické škole“. R. 1959 vzniklo Bulharské sociologické sdružení, které se přeměnilo v obnovenou Bulharskou sociologickou společnost s 29 sekcemi a asi 1 400 členy. R. 1968 byl v Bulharské akademii věd založen Ústav pro sociologii (s přípravou aspirantů). S-gií se zabývaly i Vědeckovýzkumný ústav mládeže při ÚV komsomolu i Ústav kultury a katedry s-gie na Univerzitě K. Ochridského, na Vysoké škole ekonomické K. Marxe aj. Výuka s-gie na vysokých školách začala koncem 60. l. V r. 1968 vznikl časopis Sociologičeski problemy. Rozšířila se součinnost se zahraničními výzk. ústavy a ISA, byla pořádána Mezinárodní sociologická škola ve Varně. První obsáhlý empir. výzkum, vedený Ošavkovem, se uskutečnil r. 1968; jeho cílem byla komplexní analýza vztahu města a venkova. Další s-gická šetření se týkala vývoje a postavení jednotlivých tříd a soc. vrstev. Mezi výzk. témata patřilo dále soc. řízení a plánování, prognózování, systém soc. informací a tvorba soc. ukazatelů, rodina a ženská otázka, mládež (P. Mitev, M. Stefanov), s-gie vědy (zvl. N. Jachiel), kultura a umění (především K. Goranov) a náboženství. Na počátku 90. l. se s-gie bulharská zaměřila na výzk. činnost v oblasti veř. mínění a marketingu.
Bulgarian sociology sociologie bulgare bulgarische Soziologie sociologia bulgara
Literatura: Contemporary Sociology in Bulgaria. Selected Studies. Sofija 1978; Dimitrov, K. B.: Balgarskata inteligencija pri kapitalizma. Sofija 1974; Fotev, G.: Research Dimensions of Bulgarian Sociology Today. Sofia 1990; Koev, K.: Masks and Faces: Bulgarian Sociology in Search Itself. International Sociology, 7, 1992, č. 1; Sociologičeski i drugi reprezentativni izsledovanija, provedeni prez 1982 godina. Sofija 1982; Stavrov, B. D.: Buržoaznata sociologija v Balgarija meždu dvete svetovni vojni. Sofija 1979.