Marušiak Martin
Marušiak Martin
v Hybe (Slovensko)
???
Narodil se v chudé rodině, která mu nicméně umožnila vystudovat nejprve klasické gymnázium v Liptovském Mikuláši, kde maturoval v roce 1950. Poté studoval na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze a po jejím zrušení (1953) přešel na filosofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Absolvoval obor filosofie a stal se asistentem na filosofické fakultě, kde v roce 1965 patřil k zakládajícím členům katedry sociologie. V roce 1968 se habilitoval prací Sociologie malých skupin, pracoval na katedře sociologie, kde se po pražském obrodném procesu, od něhož se umírněně distancoval, stal (po Jindřichu Filipcovi) vedoucím přejmenované katedry filosofie, sociologie a vědeckého komunismu (do roku 1970 ve stejné personální sestavě). Bylo to jistá satisfakce za to, že se spolu s dalšími čtyřmi pracovníky fakulty postavil do čela tzv. zdravého jádra strany, jež vedlo politické prověrky na fakultě. Jeho osobní role v této věci však byla poměrně umírněná. V téže době ostatně také podlehl jisté patologické závislosti, jež se projevovala paranoickými konflikty s podřízenými, takže byl poměrně brzy funkce vedoucího katedry zproštěn a po několika letech přešel na nově založenou katedru vědeckého komunismu. Od té doby byl Marušiak prakticky bez jakéhokoliv kontaktu s oborem, pro nějž byl habilitován. Po roce 1989 z fakulty odešel, formálně z důvodu „organizačních změn“ (k nimž také došlo přeměnou katedry „marxisticko-leninské sociologie“ na katedru sociologie a zrušením katedry vědeckého komunismu), ve skutečnosti také pro jistou odbornou vyčerpanost a pedagogickou nezpůsobilost. Působil potom v manuálních profesích, mj. jako zahradník.
Marušiakovo dílo sociologické není příliš bohaté. Nepřímo do oboru vstoupil knihou o manželství a rodině (1957), kde se zabývá i vskutku závažnými sociálním problémy, jako byl vliv bytové krize na manželské soužití, tehdy módní (a nikdy nekončící) „krizí manželské rodiny“ (později na totéž téma psali také Antonín Vaněk a senior Karel Galla), dokonce prostitucí atd. Sám svou práci charakterizoval slovy, že „při vší kritičnosti vůči falešné prudérii hájil stanovisko socialistické monogamie“ (jakkoliv nevysvětlil rozdíl mezi „standardní“ a „socialistickou“ monogamií). Po nástupu Chruščovova vedení a období politického a kulturního „tání“ se začal zabývat etikou. S Karlem Máchou vydal knihu Etika a dnešek (1960) a s Jiřím Kánským a Milanem Machovcem práci Morálka dnes a zítra (1964). Ve své stručné autobiografii nicméně připustil, že „velmi složité vztahy mezi ekonomikou, politikou a morálkou – přes dobré úmysly autorů – jsou poplatné době“.
Nepochybně jedinou vskutku originální a závažnou, i když neprávem ve své době opomíjenou Marušiakovou prací je Být originální nebo řadový? (1970), patřící svým pojetím, tónem i ústřední tematikou vztahu konformity a kriticismu ve vztahu ke společnosti k ozvukům tzv. pražského jara. Je nadto psána originálním a čistým jazykem a zcela se vymyká z celku Marušiakových prací, jež se nikdy sociologicky zcela nevyhranily – byly na pomezí marxistické filosofie a poněkud naivní laické etiky. Jeho politické angažmá v období tzv. normalizace jej prakticky vyřadilo ze sociologické obce, k níž se ostatně sám nikdy nehlásil. Ostatně ani v době, která přála konformním (ve srovnání s nimiž napsal brilantní text), prakticky nic sociologicky relevantního nenapsal. V Sociologickém časopise (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review) se neangažoval a publikoval jen ve sbornících filosofické fakulty UK. Z institucionálního hlediska naneštěstí nelze než konstatovat, že připustil téměř totální destrukci oboru sociologie na pražské filosofické fakultě a dobrovolně předal katedru do rukou ještě radikálnějších následovníků (zejména Antonína Vaňka).
Knihy: Idea slovanská a vlastenecká u Kollára (Praha 1954); O manželství a rodině (SNPL, Praha 1957); Základy marxistické filosofie (SPN, Praha 1959; spoluautor E. Urbánek); Základy etiky (Čs. společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, Praha 1959); Základy marxistické filosofie (SNPL, Praha 1959; spoluautor E. Urbánek); Základy marxistické filosofie. I. Dějiny filosofie (SNPL, Praha 1960; spoluautor I. Tretera); Etika a dnešek (Svobodné slovo, Praha 1960; 2. vyd 1963; spoluautor K. Mácha); Súčasné problémy rodiny a manželstva (VPL, Bratislava 1963); Rodina a manželství (Svobodné slovo, Praha 1964); Morálka dnes a zajtra: O kódexe komunistickej morálky (VPL, Bratislava 1964; spoluautoři M. Machovec a J. Kánský); Být originální nebo řadový? O konformitě (Symposium, Praha 1970).
Studie: Vývoj pojetí sociální vazby (AUC – Phil. et his. 1968); Způsob života v rozdílných sociálně-ekonomických formacích (AUC – Studia sociologica 1977); Ideologický boj a světonázorová orientace mladé generace (AUC – Phil. et his. 1985).