Vaněk Antonín

Vaněk Antonín

ve Vysočanech (okr. Blansko)

Vaněk Antonín 01.jpg

Jako absolvent „dělnické přípravky“ studoval Vysokou školu politických a hospodářských věd (1952–53) a po jejím zrušení filosofii a historii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Ve druhé polovině 50. let působil jako středoškolský učitel, v letech 1960–64 jako odborný asistent pedagogického institutu v Gottwaldově (dnes Zlín), 1964–69 byl politickým pracovníkem Okresního národního výboru v Gottwaldově. Titul CSc. obdržel v roce 1966. V období 1969–72 přešel na Ústřední výbor KSČ, kde měl na starosti „normalizaci“ humanitních a společenskovědních vysokých škol, v roce 1970 získal titul DrSc. a byl jmenován docentem sociologie (profesor 1982). Měl velký podíl na likvidaci české sociologie 60. let, v letech 1971–72 byl externím vedoucím katedry filosofie, sociologie a logiky na filosofické fakultě UK a zároveň se stal členem předsednictva Československé sociologické společnosti při ČSAV a členem redakční rady Sociologického časopisu (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review). V letech 1972–77 byl ředitelem Ústavu marxismu-leninismu UK, 1977–89 vedoucím katedry marxisticko-leninské sociologie na filosofické fakultě UK, 1985–89 prorektorem Karlovy univerzity v Praze a 1986–89 děkanem její filosofické fakulty. Po zákroku studentů přestal v prosinci 1989 přednášet a byl zbaven všech funkcí, zaměstnancem fakulty však zůstal až do roku 1992.

Přestože se Vaněk – kromě aktivního podílu na odstranění „pravicových a revizionistických sil“, bezmála všech vedoucích postav české sociologie 60. let – na počátku 70. let pokoušel o vlastní sociologickou práci (Příznaky krize manželské rodiny, 1971), neměl pro ni zřejmě předpoklady a záhy se přeorientoval na ideologicky pojatou kritiku svých předchůdců (Sociální struktura, 1975; Studenti a společnost, 1976). Jeho hlavním badatelským tématem se staly dějiny české sociologie, které ovšem pojímal zcela ideologicky v duchu soudobé oficiální stranické linie KSČ. Podle osobních svědectví velkou část heuristické práce vykonali Vaňkovi spolupracovníci a podřízení, zatímco sám Vaněk byl spíše kompilátorem jejich poznatků. Zásadním nedostatkem jeho prací, které vyvrcholily Slovníkem českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů (1986), je ovšem jejich nespolehlivost. Charakteristiky dřívějších sociologů a jejich děl jsou nejen ideologicky podjatné, ale především v řadě případů věcně nesprávné (v některých případech zřejmě i záměrně). V případě předmarxistických sociologů Vaněk vcelku pozitivně hodnotil především některé členy brněnské školy, Karla Gallu a Jaroslava Šímu, zatímco odmítal členy pražské školy. Relativně nejpodrobněji se věnoval rozboru díla T. G. Masaryka, přitom ovšem nehledě k dezinterpretacím zůstal jen na povrchu. „Objevil“ také sociologické dimenze myšlení komunistických publicistů a politiků. Zásadně negativně naproti tomu hodnotil velkou část českých sociologů 60. let, neboť soudil, že „v průběhu roku 1968 se řada sociologů podílela na kampaních pravicových sil …, takže stupeň zasažení sociologické fronty pravicovými názory byl značný.“ V 90. letech Vaněk publikoval konjunkturální, vědecky bezcennou kompilační monografii o životě a díle T. G. Masaryka (TGM, 1992).

Knihy: Příznaky krize manželské rodiny (SPN, Praha 1971); Mýtus elit (Univerzita Karlova, Praha 1973; spoluautorka J. Máchová); Sociální struktura: Kritika buržoazní a revizionistické teorie (Univerzita Karlova, Praha 1975); Vědeckotechnická revoluce a inteligence (Práce, Praha 1975); Postavení ženy ve společnosti (Odbor kultury ONV, Chomutov 1976); Studenti a společnost: Kritika antikomunistického revizionistického působení na mládež (Odbor školství ONV, Chomutov 1976); Kapitoly z dějin buržoazní sociologie (SPN, Praha 1981); Přehled dějin české a slovenské sociologie od roku 1945 do současnosti: Vznik, vývoj a formování marxistické sociologie v Československu (SPN, Praha 1981); Úvod do dějin marxistického sociologického myšlení (SPN, Praha 1981); Kapitoly z dějin české a slovenské sociologie (Univerzita Karlova, Praha 1985); Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů: Autoři – Časopisy – Instituce – Společnosti, 1848–1980 (Univerzita Karlova, Praha 1986); Světonázorové postoje a hodnotové orientace dělnické mládeže v ČSSR (Univerzita Karlova, Praha 1988; spoluautorka D. Hořejšová); Edvard Beneš: Člověk - sociolog - politik (Prospektum, Praha 1991; pseudonym František Havlíček); TGM: Poselství (Tip Š, Praha 1992).

Studie: K pojetí sociální struktury (Sociologický časopis 1975).

Sborníky: Antologie vybraných textů z děl klasiků marxismu-leninismu k vývoji marxistického sociologického myšlení (SPN, Praha 1981; spolueditorka N. Slušná); Vznik samostatného československého státu v roce 1918: Svědectví a dokumenty (Melantrich, Praha 1988).

Literatura: Milan Skalka [= Miloslav Petrusek]: Groteska, aneb Co naděláš? (Praha 2011).

Zdeněk R. Nešpor


Antonín Vaněk je autorem některých publikacíKnižní bibliografii české sociologie.