Poststrukturalismus
poststrukturalismus – také neostrukturalismus – pokračování a zároveň přehodnocení původního strukturalismu v 70. a 80. l. 20. st. zejm. fr. filozofy J. Derridou, G. Deleuzem, F. Quattarim a J. F. Lyotardem, k nimž bývá řazen i M. P. Foucault a J. Lacan. Pro p. je typická představa neuzavřené a decentralizované struktury, odpor vůči jakékoli metafyzice, ztráta víry v jakékoli absolutní, sebe sama prohlédající východisko filozofie, dále kritika subjektu, subjektivity jako útočiště metafyzického výkladu smyslu, kritika scientismu, vyzdvižení individ. a neidentního. „Individuální“ představuje podle Deleuze nepřekonatelnou překážku pro metafyziku a pro vědy, které usilují o poznání obecného. Více než o strukturalismus ve vlastním slova smyslu se p. opírá o tzv. lingvistický obrat čili o hermeneutické a jazykově analytické překročení subjektového paradigmatu klasické filozofie, o Heideggerovu a Nietzschovu filozofii. Tento směr je rovněž znám a charakterizován jako tzv. logoanalýza (M. Serres). P. je někdy ztotožňován s filozofií postmodernismu.
post-structuralism post-structuralisme Poststrukturalismus poststrutturalismo
Literatura: Frank, M.: Was ist Neostrukturalismus? Frankfurt a. M. 1984; Murphy, J. W.: Incidence du postmodernisme sur l'avenir des sciences sociales. Diogène, 1988, č. 143.