Smysl dějin
smysl dějin – pojem přesahující individualitu dějinného jevu, užívaný T. G. Masarykem v jeho filozofii čes. dějin, překrývající se u něho zcela či do značné míry s obsahem, charakteristikou, hlavním nebo národním úkolem dějin. Masaryk chápe s.d. jako ideu, jež stojí nad dějinami a může být jejich aktivní složkou tehdy, je-li vědomě následována. Je zjistitelná studiem dějin, ale není ve všech dobách stejně přítomná. Odpovídá určité etické hodnotě, která je nadřazena dějinným změnám. Tato hodnota má (může) být smyslem života každého individua v národě i národa jako takového. S.d. čes. spatřoval Masaryk v humanitním ideálu čes. reformace, jehož prosazování v čes. dějinách vidí v linii od husitů až po vystoupení K. Havlíčka a F. Palackého. Jak bylo později zdůrazněno E. Rádlem, obhajujícím Masarykův postup, reformace zde nebyla chápána úzce konfesijně, nýbrž obecně jako úsilí o větší pravdivost, upřímnost, lidskost a důslednost, jako návrat k sobě samému od neupřímnosti, násilnosti, hledanosti víry v účinnou pravdu a bratrství. Masarykovo užívání pojmu s.d. bylo na počátku 20. st. odmítnuto předními představiteli čes. gollovské historiografie (zejm. J. Gollem a J. Pekařem) jako snaha nalézt v dějinách nadčasovou obecnou danost, ovlivňující veškerý život nár. a spol. v podobě trvalého, neproměnného nár. usilování. J. Pekař proti pojmu s.d. postavil pojem ducha doby (též duše doby, tvárného životního principu, světového názoru, smyslu doby). Pekařovi šlo o rozlišování a pojmenování jednotlivých dob, tj. do sebe uzavřených fází nebo kruhů, jež lze rozeznat v dějinách Evropy jako střídající se podle zákona akce a reakce (vždy po době romantizující doba klasicizující a naopak). Duchovní směrnice jednotlivých dob si podrobuje kromě života kult. a polit. více nebo méně i život soc. a hosp. Jednotlivé duchy (duše) dob Pekař pojednává podle klasifikace dějin umění (rozlišuje duch románský, gotický, renesanční, barokní, klasicistní a romantický), neboť podle něho se duchovní podstata doby zračí zejm. v umění pro jeho neintelektuální povahu. Pekař postupuje ve shodě s klasifikací dějin umění M. Dvořáka a se snahou gollovského dějepisectví uvažovat kult., hosp. a soc. danosti určité doby jako její směrnici, tendenci, zákon či duch (J. Goll, J. Šusta, B. Mendl). Na rozdíl od práce s pojmem s.d., při níž se u Masaryka překrývá idea, jež v dějinách přímo působí, s ideou, kterou dějiny posuzujeme, a jež usiluje vyložit čes. dějiny jako vědomé navazování na jejich smysl (ideál humanitní), vystihuje pojem ducha doby i ty danosti, které nejsou vědomě přítomny v jednajícím subjektu, popř. jsou zcela mimo něj. Gollovci uvažují faktory působící psychol., kult., hosp. apod. a jsou s to uvažovat i obecné vývojové stupně. Pekařova práce s pojmem ducha doby je psychologizujícím výkladem dějin, za což byla kritizována Rádlem, který v duchu Masarykova s.d. hájil svébytnost vědomí při výkladu dějin, stejně jako za naturalismus a pojetí dějin společnosti jako přír. procesu. Pekařův postup upomíná na Lamprechtův pozitivismus, avšak od A. Comta či K. Lamprechta se odlišuje tím, že opustil jejich vývojové schéma. Masarykův s.d. co do svého konkrétního obsahu vykazuje určitou závislost na Palackého pojetí čes. dějin. Naproti tomu gollovské úsilí o vystižení ducha duby je spjato s jejich zařazováním čes. dějin kult., hosp. a soc. do kontextu západoevrop. vývoje. (Viz též česká otázka.)
sense of history sens de l'histoire Sinn der Geschichte senso della storia
Literatura: Havelka, M. ed.: Spor o smysl českých dějin 1895–1938. Praha 1995; Kutnar, F.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví II. Praha 1977; Marek, J.: O smyslu dějin a dějepisectví. Historické listy, 1, 1991; Masaryk, T. G.: Česká otázka. Praha 1895; Pekař, J.: O smyslu českých dějin. O nových názorech na české dějiny. Praha 1929; Rádl, E.: O smyslu našich dějin. Praha 1925.