Aspirace (MSgS)

Verze z 10. 11. 2018, 19:18, kterou vytvořil ZRN (diskuse | příspěvky) (Přidána poslední věta Viz též heslo aspirace ve Velkém sociologickém slovníku (1996))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

aspirace (MSgS) jsou snahy jednotlivců nebo skupin o sociální vzestup. Jsou důležitou součástí vertikální mobility ve společnosti jako celku i v sociálních systémech, jakými jsou průmyslové podniky, úřady, ústavy apod.

Aspirace jsou ve světové sociologické literatuře studovány v souvislosti s problematikou pracovních stimulů, výběru vedoucích a sociálního vzestupu celých vrstev nebo povolání v důsledku revolučních změn v technologii nebo sociálních vztazích. Nejčastěji se s jejich studiem setkáváme v soudobé americké a zvláště polské sociologii.

Aspirace představují dynamickou stránku sociální diferenciace (viz diferenciace a integrace) a stratifikace (viz stratifikace sociální). Ve společnosti vzniká napětí mezi omezeným počtem míst v preferovaném povolání (lékaři, umělci, vědci, letci) a větším počtem těch, kteří by je chtěli vykonávat. To umožňuje provádět do těchto povolání výběr a obsazovat je těmi nejschopnějšími. Projevem aspirací celých povolání nebo sociálních vrstev na lepší sociální status (viz status a role), tj. lepší sociální pozici, vyšší příjem a prestiž jsou houževnaté stávkové boje v kapitalistických zemích. Tyto aspirace v socialistických zemích jsou spojovány s přehodnocením významu povolání, s dokonalejším technickým vybavením a vyšší kulturou práce i s tlakem na změny v rozdělování národního důchodu. Celkově se rozdíly v socialistické společnosti zmenšují, a proto i skupinové aspirace většinou nevedou k růstu sociálního napětí.

Aspirace jednotlivců na vyšší pozici (zajímavější a lépe placenou práci nebo na vyšší funkční místo) v sociálních systémech podniků jsou z celospolečenského hlediska i z hlediska podniku velmi žádoucí, protože stimulují vyšší pracovní výkony, umožňují výběr pracovníků na odpovědnější práci. Tyto aspirace jsou výsledkem srovnávání práce, příjmu, prestiže a stylu života v pozici zastávané a v pozici vyšší. Cílem správné personální politiky je vytvořit systém vnitropodnikové perspektivy pro každého pracovníka. Současně však je třeba přísně dodržovat pravidla výběru (překonávat protekci, vliv různých klik a převahy mimopracovních hodnocení), má-li sociální vzestup plnit svou společenskou funkci bez narůstání konfliktních situací. Jen tak je také možno účinně čelit kariérismu, který je snahou o sociální vzestup nečestnými prostředky.

Úroveň aspirací je důležitým ukazatelem sociální aktivity. Vysoký stupeň aspirací ukazuje na demokratizaci sociálních vztahů a správně odstupňované odměňování, nízký stupeň aspirací upozorňuje na stagnaci ve vývoji pracovníků a na nivelizaci v odměňování. Československé výzkumy ukazují na to, že úroveň aspirací na vyšší funkci je nízká. Malý stupeň aspirací přitom není důsledkem podceňování vlastních schopností. Svědčí o tom ta skutečnost, že zejména pracovníci s vysokoškolským vzděláním by přijali vyšší funkci s určitou podmínkou, za určité úpravy statusu této vyšší funkce (zvýšení platu, větší pravomoc, zlepšení organizace řízení). Korelace aspirací s věkem ukazují, že největší ochota přejít na vyšší funkci je mezi 25—34 rokem. Aspirace mužů končí zpravidla až 59. rokem, žen 49. rokem. Aspirace mužů jsou podstatně vyšší než aspirace žen. Rovněž aspirace politicky aktivnějších zaměstnanců jsou vyšší než u ostatních pracovníků.

Literatura: Bauman Z., Kariera, Warszawa, 1960; Dahrendorf R., Sozialstruktur des Betriebes, Wiesbaden, 1959; Fürstenberg F., Grundfragen der Betriebsoziologie, Köln am Rhein, 1964; Kolář J., Sociologie podniku, Praha 1968; Najduchowska H., Awans zawodowy robotników. Studia Sociologiczne, č. 3, 1963; Packard V., The Status Seekers, New York, 1959.

Jaroslav Kolář


Viz též heslo aspirace ve Velkém sociologickém slovníku (1996)