Dubská Irena
Dubská Irena
v Praze
v Praze
Po absolutoriu na reálném gymnáziu ve Strakonicích byla totálně nasazena, po válce v letech 1945–49 studovala filosofii, sociologii a psychologii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (PhDr. 1950), kde rovněž krátce působila jako asistentka (1949–50). V letech 1950–52 pracovala na stavbách Československého svazu mládeže, 1952–54 přednášela na lékařské fakultě UK. V období 1954–74 byla vědeckou pracovnicí filosofického kabinetu/ústavu ČSAV (v 60. letech vedoucí oddělení historického materialismu), 1963–64 stážovala na Massachusetts Institute of Technology (USA). V roce 1957 získala vědeckou hodnost CSc., roku 1969 se habilitovala ze sociologie. V roce 1975 odešla do invalidního důchodu a v roce 1977 s manželem, odstaveným politikem Zdeňkem Mlynářem (1930–1997), legálně vyemigrovala do Rakouska. Během rakouského pobytu se orientovala spíše politicky, jako spolupracovnice svého manžela, po roce 1989 se již k sociologii nevrátila. Dubské první manžel byl filosof Ivan Dubský (* 1926).
Dubská patřila mezi vědce, kteří v 60. letech usilovali o obnovu české sociologie, v letech 1965–69 byla (první) šéfredaktorkou Sociologického časopisu (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review). Zabývala se především dějinami sociologie (Auguste Comte a vytvoření sociologie, 1963) a úvahami o fungování moderní společnosti, její rané práce byly ovšem silně ovlivněné marxistickou ideologií. To platí i o jejím nejvýznamnějším díle, monografii o A. Comtovi, v níž ukázala Comtovu inovativnost oproti osvícenské tradici 18. století a klasické filosofii a současně podtrhla „buržoazní“, mocenskopoliticky podmíněný charakter jeho sociální teorie, již interpretovala jako teorii sociálního konsensu (spojení pokroku a nového sociálního řádu). Comtovo „idealistické“ dědictví podle Dubské provázelo veškerou západní empirickou sociologii a negativně ji ovlivňovalo v protimarxistickém duchu.
Ve druhé polovině 60. let se Dubská stala členkou Richtova týmu pro výzkum společenských a lidských souvislostí vědeckotechnické revoluce. Fundovanou esejistickou formou zhodnotila své zkušenosti ze Spojených států a z „teoretické přípravy“ na americký pobyt, přičemž opustila někdejší ideologické stereotypy, rozhodně však zůstala přesvědčenou komunistkou a její podání americké společnosti nelze považovat za zcela objektivní (Objevování Ameriky, 1964; Americký rok, 1966). Přispívala také do řady popularních a kulturních časopisů (Literární noviny, Plamen, Světová literatura, Vesmír), byla autorkou řady předmluv k dílům amerických autorů (J. F. Kennedy, D. Riesman, W. H. Whyte), její vlastní odborné práce zůstaly nicméně spíše druhořadé. Jako jedna z prvních do českého prostředí v „opožděné recenzi“ Simone de Beauvoirové uvedla genderovou problematiku (Sociologický časopis 1967).
Po nástupu tzv. normalizace Dubská nesměla publikovat. V emigraci napsala několik studií o frankfurtské škole, především o Maxu Horkheimerovi, které dosud zůstávají v rukopise. Její písemná pozůstalost je uložena v Národním archivu v Praze.
Knihy: K problematice stranickosti a vědeckosti marxisticko-leninské filosofie (ČSAV, Praha 1960); Auguste Comte a vytvoření sociologie ČSAV, Praha 1963); Objevování Ameriky: Příspěvek k otázkám „moderního člověka“ (Čs. spisovatel, Praha 1964); Americký rok (Čs. spisovatel, Praha 1966; 2. vyd. 1968).
Studie: Ke gnoseologickým základům stranickosti marxisticko-leninské filosofie (Filosofický časopis 1956); Nové rysy v buržoasním pojetí ideologie (Filosofický časopis 1956); Několik poznámek k otázce ideologie (Filosofický časopis 1957); K současným otázkám vztahu marxismu a západní sociologie (Filosofický časopis 1960; spoluautor M. Svoboda); Nové rysy v buržoazním pojetí ideologie (Filosofický časopis 1962); Historický materialismus a sociální filosofie současné buržoasie (Filosofický časopis 1962); Historický materialismus a sociologie (Filosofický časopis 1962; spoluautor M. Svoboda); K otázce povahy a zdrojů Comtova učení (Filosofický časopis 1963); K ideologické problematice vědeckotechnické revoluce (Sociologický časopis 1966; spoluautor:J. Šindelář); Kdo je žena? (Sociologický časopis 1967); Situace sociologie vědy v Československu (Sociologický časopis 1968).
Příspěvky ve sbornících: Filosofie pro každý den (Sedmkrát o smyslu filosofie. NPL, Praha 1964).
Literatura: Miloslav Petrusek: Za Irenou Dubskou (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 46, 2010, 5: 821–822); Miloslav Petrusek: České sociální vědy v exilu 1948 až 1989 (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).
Irena Dubská se podílela na některých heslech této encyklopedie.
Irena Dubská je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.