Empirismus
empirismus – směr gnoseologie, ve kterém je empirie zákl. zdrojem poznání. E. prošel vnitřním vývojem a netvoří zcela jednotný proud. Obecným rysem všech typů e. je pojetí zkušenosti jako východiska poznání a přijetí metody indukce jako cesty od empir. dat k idejím a pojmům. Zákl. principy e. stanovil klasický brit. e. 17.–18. st. (F. Bacon, J. Locke, G. Berkeley, D. Hume). Lockova teze, že není v rozumu, co nebylo ve smyslech, byla namířena proti racionalistické Descartově koncepci vrozených idejí a znamenala též radikální rozchod se scholastickým metafyzickým dogmatismem věčných pravd, které jsou nedostupné smyslovému názoru. Rozum vystupuje v e. jako pořadatel zkušenosti a nikoli jako apriorní princip. Spolehlivost poznání je zajištěna tím, že ideje jsou pouze kopiemi smyslových dojmů, takže i kombinace idejí jsou zprostředkovaně ze zkušenosti odvoditelné. Avšak již Hume poukázal na problematičnost postulátu nepřekročení zkušenosti, protože ani idea substance (věci), ani idea kauzality tento požadavek nesplňují. V dalším vývoji e. došlo především ke změnám v pojetí zkušenosti směrem k explicitnímu fenomenalismu, jak lze vidět na příkladu empiriokriticismu (zkušenost jako soubor prožitků) či logického e. (zkušenost je dána hranicemi našeho jazyka). K trendu e. se váže řada fil. proudů, které kladou důraz na problematiku praktických postojů ke světu a na povahu jednání a orientaci ke skutečnosti (např. kritický racionalismus, kritický realismus, pragmatismus, behaviorismus). E. výrazně intervenuje i do historie s-gie. V krajní či kriticky vnímané poloze bývá nazýván abstraktním empiricismem, v čes. prostředí empiricismem.
empiricism empirisme Empirismus empirismo
Literatura: Feyrabend, P. K.: Problems of Empiricism. Cambridge 1981.