Otevřenost a uzavřenost postojová
otevřenost a uzavřenost postojová – důležitá polární dimenze osobnosti, prvně koncipovaná M. Rokeachem v r. 1951. Vztahuje se na neschopnost či schopnost vytvářet nové systémy postojů, přesvědčení, víry (beliefs). Jedinec schopný přehodnocovat původní systémy a vytvářet nové je postojově otevřený, jedinec, který tak činí s obtížemi, případně vůbec ne, vykazuje postojovou uzavřenost. K experimentálnímu měření této polární dimenze zkonstruoval Rokeach psychologický test ve formě škály. Umístění na pólu s nejnižším skóre indikuje postojovou otevřenost, umístění na opačném pólu postojovou uzavřenost. Testované osoby se vyjadřují k 58 položkám testu (ve standardní verzi), které umísťují na šestibodové škále směřující od silného souhlasu k silnému nesouhlasu (střed je vynechán). Příklady položek: „je přírozené, že se člověk lépe seznámí s myšlenkami, kterým věří, než s těmi, se kterými nesouhlasí“; „ze všech různých filozofií, které existují v tomto světě, je patrně pouze jediná, která je správná“; „dělat kompromisy s našimi odpůrci je nebezpečné, protože to obvykle vede ke zradě vlastní věci“; „skupina, která toleruje příliš mnoho názorových rozdílů ve vlastních řadách, nemůže dlouho existovat“. Vyšší míra souhlasu s takovými položkami indikuje postojovou uzavřenost. Rokeach analyzoval struktury různých postojových systémů (resp. systémů přesvědčení či víry) u různých vyhraněných skupin: katolíků, protestantů, liberálů, konzervativců, komunistů apod. Zjistil, že nezávisle na obsahu jsou systémy organizovány podle tří hlavních dimenzí: přesvědčení – odmítání; centrum – periferie; časová perspektiva. Při koncipování o. a u.p. vycházel z experimentů s jinými psychol. testy, jako jsou TAT, Kohsovy kostky, F-škála a škála rigidity, z experimentů s umělým broukem Doodlebugem, s klasickou a moderní hudbou apod., ale také z výzkumů předsudečného myšlení a chování (viz předsudek), způsobu myšlení vybraných skupin šachistů, hodnotových systémů a jejich změn, raných formativních zážitků v rodině (zejm. vlivu úzkosti), psychoanalytických obranných mechanismů a v neposlední řadě z chování organizací (zvláště církví) v průběhu historie. Předpokládá, že pro většinu lidí ve většině situací se projevují společně dva soubory potřeb: potřeba vědět a potřeba vyhnout se úzkosti. Člověk je otevřen vůči informaci, nakolik je to možné, a odmítá ji, nakolik je to nutné. Jinými slovy, bez ohledu na to, jak se systém postojů člověka uzavírá, aby odrážel hrozbu a obavu, může nicméně sloužit jako kognitivní rámec pro potřebu vědět, neboť subjektivní prožitek uzavřenosti postojové je podobný prožitku otevřenosti. Můžeme si představit systém postojů člověka jako mechanismus k uspokojování potřeb způsobem, „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Svět lze zkreslit a zúžit do jakékoliv vyhovující podoby a zároveň si zachovat iluzi, že mu rozumíme. A je-li postojově uzavřená mysl mimořádně odolná vůči změně, pak to může být nejen proto, že zmírňuje strach, ale i proto, že uspokojuje potřebu vědět. Zdá se, že extrém uzavřeného systému není ničím jiným než pevně propojeným pletivem psychoanalyticky definovaných obranných mechanismů organizovaných tak, aby tvořily kognitivní systém, a určených k zaštítění zranitelné mysli. Podle Rokeacha míra postojové uzavřenosti je u jedince zvyšována úzkostí v rodinné atmosféře v jeho formativních letech a současně i mírou celospol. ohrožení, nebo přinejmenším ohrožení soc. vrstvy, do níž jedinec náleží.
Studium o. a u. p. vede především k těmto závěrům: 1. čím je postojový systém otevřenější, tím a) zhodnocování a jednání člověka probíhá závisleji na vlastních hodnotách informace v souladu s vnitřními strukturálními požadavky situace, b) člověk je veden ve svých činech více vnitřními seberealizujícími silami a méně je veden skrytými silami iracionálními, c) spíše je schopen odporovat tlakům z vnějších zdrojů vyžadujících, aby jednal v souladu s jejich přáními, d) více síly by měl mít k tomu, aby se bránil vnějšímu posilování, odměnám a trestům; 2. čím je postojový systém uzavřenější, tím a) je pro člověka obtížnější rozlišovat mezi informací o světě a informací o zdroji (v rozsahu, v jakém člověk nemůže rozlišovat oba druhy informace získané od zdroje, nemůže také svobodně přijímat, hodnotit a jednat v duchu vnitřních požadavků informace), b) člověk je více vystaven tlaku, odměnám a trestům uděleným mu zdrojem proto, aby jednal tak, jak si přeje zdroj, c) člověk více zavrhuje opačné názory, a tím menší je míra propojenosti mezi jeho jednotlivými subsystémy postojů a názorů (systémy jsou tedy izolovanější), d) větší je nepoměr mezi jeho vědomostmi o jevech hodnocených pozitivně a vědomostmi o jevech hodnocených negativně (kterým se člověk postojově uzavřený programově či intuitivně vyhýbá).
open and closed mind caractère ouvert et fermé des/aux attitudes open and closed mind carattere aperto e chiuso
Literatura: Krech, D. – Crutchfield, R. S. – Ballachey, E. L.: (1962) Člověk v spoločnosti. Bratislava 1968; Robinson, J. P. – Shaver, P. R.: Measures of Social Psychological Attitudes. Ann Arbor-Michigan 1973; Rokeach, M.: The Open and Closed Mind. New York 1960.