Respondent
respondent – (z angl. to respond = odpovídat, reagovat, oplatit) – termín používaný v s-gii i soc. antropologii a psychologii pro osobu, která odpovídá na otázky kladené v interview nebo v dotazníkovém šetření či anketě, tedy v rámci všech technik postavených na dotazování. Někdy se místo termínu r. používají čes. ekvivalenty „dotázaný“ nebo „dotazovaný“. R. je specif. role, většinou vyžádaná, jednorázová (pro jednu konkrétní výzk. akcí). Přijetí této role je dobrovolné a nebývá finančně honorováno. Často je vázáno na příslib zachování anonymity. V s-gickém a antropol. výzkumu na rozdíl od výzkumu psychol. vystupuje r. většinou jako reprezentant určité demogr. nebo soc. skupiny, jejíž situace, postavení, postoje, hodnoty, aspirace atd. jsou předmětem zjišťování. Do role r. bývají konkrétní osoby vybírány stanoveným výběrovým postupem (viz jednotlivé typy statistického výběru), v zásadě ale buď náhodně z určeného souboru osob, nebo na základě stanovených kritérií. Účastníci ankety nebývají vybíráni, jsou r. z vlastní volby, na základě akceptace všeobecné výzvy. Přijetí role r. bývá motivováno přirozenou zvídavostí, zájmem o zkoumané téma, chutí účastnit se dané „hry“, nebo snahou vyjít vstříc, poskytnout pomoc při důležitém úkolu, příp. vyhovět žádosti nadřízeného, přítele apod. Odmítnutí role r. bývá způsobeno obavou z narušení soukromí, nedůvěrou v záruku anonymity, nechutí k instituci, která výzkum provádí, nebo ke zkoumanému tématu, nedostatkem času nebo také nevhodným chováním osob, které o poskytnutí služby žádají, nesrozumitelnými instrukcemi apod. Někteří jedinci se pro roli r. nehodí, protože nejsou schopni nebo ochotni akceptovat „pravidla hry“. Na přizpůsobivosti r. a na serióznosti jejich přístupu k celé akci závisí do značné míry validita informací získaných jejich prostřednictvím.
V případě osobních rozhovorů ovlivňuje výkon role r. osoba, která mu klade otázky, tj. tazatel. I když tazatel dodržuje pravidla specif. komunikace s r., nelze vyloučit negativní situační vlivy, vysokou míru předpojatosti u r., jeho přirozený sklon k překrucování skutečnosti apod. Proto má značný význam zejm. u náročnějších interview vyhodnocení postojů r. tazateli, což pomůže při odhadech chyb či významových posunů ve výpovědích r. Je nutno počítat také s tím, že někteří r. jsou značně sugestibilní a nechají se ovlivnit názory tazatele, resp. když tazatel v rámci správného plnění své role nedá vlastní názory najevo, snaží se je předvídat, vystihnout, co by bylo vhodnější, správnější bez ohledu na skutečný vlastní postoj nebo ve snaze zamaskovat, že nejsou schopni vlastní postoj zaujmout. Zvl. problémy přináší role r. při skupinovém interview, kde je nutno počítat s vlivy dominantních osob, s vyšší mírou sebestylizace apod. Role r. jako klíčového zprostředkovatele sběru dat v technikách dotazování bývá problematizována nejen pro výše zmíněná nebezpečí s často těžko odhalitelnými dopady na získané informace, ale i z důvodů principiálních. Jde vlastně o roli pozorovatele sebe sama a chování jiných lidí, u něhož se v klasickém pozitivistickém duchu předpokládá oddělení od předmětu pozorování, a to dokonce i v případě, že jsou na něj zároveň kladeny nároky na provádění introspekce a projekce. Podle stoupenců různých antipozitivistických s-gických proudů jde o nárok nesplnitelný a r. je spíše interpretem svých vlastních prožitků soc. světa, ze kterého se nemůže vydělit. Na tomto předpokladu je postavena metoda interpretované autobiografie (viz sociologie biografická). Místo formulování odpovědí pod deformujícím tlakem standardizovaných otázek stává se r. vypravěčem životního příběhu (life story), životní historie (life history). De facto už nejde o roli r., ale o iniciovanou produkci textů, které se samy stávají ralitou hodnou interpretace.
respondent enquêté Respondent intervistato, rispondente
Literatura: viz interview, metodologie sociologická.