Anonymita
anonymita – (z řec. anonymos; složeno z an- a onoma = jméno) – obecně utajení totožnosti osoby či instituce, její vystupování či prezentování jako „bezejmenné“. A. se vztahuje k veř. projevu – vyslovení názoru, provedení rozhodnutí, sepsání díla, dopisu nebo provedení nějakého jiného činu. Prakticky se a. projevuje tím, že původce příslušného výtvoru, činu není veř. znám, příp. není vůbec identifikovatelný. A. může být záměrná i nezáměrná, dobrovolná i vynucená, způsobená tím, koho se týká, i někým jiným. Nezáměrná a. se vyskytuje hlavně v historii a vyplývá zčásti z neúplnosti hist. pramenů, zčásti z toho, že v určitých dobách a společnostech nebyla individualizace některých projevů považována za důležitou, a proto nebyla uváděna ve všeobecnou známost. Týkalo se to zejm. uměl. děl (viz též autorství). Záměrná a dobrovolná a. je motivována nejčastěji obavou z postihu za překročení určitých spol. norem daným činem (dílem) nebo ochranou vlastního soukromí, příp. i plnou identifikací s určitou institucí vedoucí k potlačení prezentace vlastního já nebo k respektování nebezpečí, že by spojování daného činu (popř. služby) s danou osobou mohlo poškodit nějakou jinou osobu, instituci, ztížit dosažení cíle apod. Nedobrovolná a. bývá bud důsledkem přímého přinucení, resp. vydírání, nebo se vyskytuje jako východisko z dilematických situací, kdy lze prezentovat vlastní dílo buď bezejmenně nebo vůbec ne. Je to situace typická pro ty umělce nebo vědce v tzv. totalitních společnostech, jejichž veř. prezentace je zakázána. A. se tak stává pozitivní simulací záporného labellingu. Pro některé totalitní společnosti je také typická a. skrývající se pod značkou „a kol.“. Je projevem ideologie kolektivismu, vyžadujícího potlačení vlastní individuality, reálně ale často vede k útěku před odpovědností. Zřeknutí se odpovědnosti za vlastní výpověď nebo čin je ale v podstatě nebezpečím každé a., proto až na výjimečné případy nebývá jako způsob prezentace dobře přijímána.
Výjimečným případem je požadavek a. při aplikaci pozorovacích technik v rámci sociologického výzkumu. V této souvislosti se a. chápe jako respektování důvěrného charakteru individ. informací, jako záruka jejich využití pouze pro hromadné zpracování, nebo přímo jako záruka neidentifikovatelnosti konkrétních osob, které jsou zdrojem informací. Důsledným dodržováním, příp. zdůrazňováním požadavku a. lze docílit lepšího využití informačního zdroje (ve smyslu získání podrobnějších i pravdivějších údajů i zvýšení návratnosti) a zároveň splnit určité podmínky profesionální etiky. Důraz na a. stoupá s mírou intimity požadovaných informací, která je silně individ. podmíněná (intervenují zde psych. zábrany, stupeň postojové otevřenosti a uzavřenosti, míra zkreslení představ o využití informací apod.) a je také ovlivněna soc. atmosférou bezprostředně obklopující výzk. akci (závisí na charakteru a chování pořádající instituce, zejm. na organizaci a propagaci akce, na vztahu k místním institucím a na jejich postoji k akci apod.), a celkovou spol. atmosférou (zejm. vztahem společnosti k s-gickému výzkumu a s-gii jako takové i obecnou mírou tolerance a informační vstřícnosti). Bez záruky a. většinou nelze získat informace: a) o intimních stránkách erotického a rodinného života, b) o výraznějších odchylkách vlastního chování od obecně uznávaných morálních norem, c) obsahující negativní hodnocení chování konkrétních osob (zejm. těch, ke kterým je respondent ve vztahu podřízenosti), d) o postojích k polit. událostem, zejm. pokud jsou určité názory stíhány jako nepřípustné, e) o příjmech a majetkových poměrech. Někdy se záruka a. vyžaduje i u běžně zjistitelných údajů o soc. původu, životní dráze, zájmových aktivitách apod. (viz též právo na soukromí).
Možnosti splnění požadavku a. se liší u jednotlivých pozorovacích technik. Relativně největší (zejm. snadno prokazatelné) jsou u novinových, rozhlasových, televizních anket, kde nedochází ani k výběru respondentů (na položené otázky odpovídá kdokoli poštou nebo telefonem bez udání jména). O něco menší záruku a. poskytují výběrová šetření, při kterých nedochází k osobnímu kontaktu s respondentem a v dotazníku není uváděno jeho jméno. Relativně nejméně evidentní a jasně prokazatelná je a. u všech technik postavených na přímé interakci s respondentem (interview, přímé pozorování). V tomto případě je a. do značné míry otázkou důvěry jedné strany a morálních kvalit druhé strany interakce, resp. systému kontroly dodržování pravidel a. Na důvěře a dodržování pravidel jsou také postavena šetření, kde je třeba označit zkoumanou osobu jménem nebo alespoň číslem z důvodů propojení informací více instrumentů navzájem. Většinou se ale používá pouze systém tzv. identifikačních znaků (pohlaví, věk, vzdělání, zaměstnání apod.), který je základem třídění souboru a jen výjimečně by mohl posloužit jako vodítko k identifikaci respondenta. Někteří autoři rozlišují tři druhy a.: 1. faktickou, kdy není známo jméno respondenta; 2. psychol., spočívající ve vyloučení „choulostivých“ otázek; 3. s-gickou, zaručující neidentifikovatelnost osoby v průběhu zpracování dat. U všech typů výzkumu se doporučuje dávat pravdivé záruky a., poskytovat v tomto směru pravdivá vysvětlení. Pak je a. v podstatě otázkou vzájemné dohody, protože respondent nemusí nabízené záruky, pokud mu připadají nedostatečné, přijmout a může se účasti ve výzkumu vzdát, což je přijatelnější eventualita, než když se nedůvěra v záruku a. projeví hrubým zkreslováním až falšováním odpovědí na „choulostivé“ otázky, příp. averzí k s-gickým výzkumům. Existují ovšem techniky sběru dat, při kterých osoba, která je zdrojem informací, o této své úloze neví a nerozhoduje tedy o přijetí dané záruky a. Jsou to některé druhy přímého pozorování a excerpce osobních dokumentů, jako jsou dopisy, deníky, osobní záznamy apod. osob mrtvých nebo prostorově vzdálených. V těchto případech je zvážení a dodržení a. pouze věcí právních předpisů a profesionální morálky výzkumníků. Specif. podob nabývá požadavek a. u sociologické fotografie.
anonymity anonymat Anonymität anonirnato
Literatura: viz metodologie sociologická, metody sociologické.