Lartpourlartismus

lartpourlartismus – (z fr. l'art pour l'art = umění pro umění) – původně názor, že umění je samo sobě cílem, výraz kultu tzv. čistého umění, oproštěného od soc. funkcí. Časem se ale princip l. přenesl i do jiných oblastí a analogicky lze proto vyjádřit samoúčelnost dalších intelektuálích činností: hovoří se např. o „vědě pro vědu“, „učení pro učení“ apod. Hist. je l. přímou odezvou na proklamace angažovaného umění z řad představitelů saintsimonismu a fourierismu, exaltovanou obranou proti požadavku sloužit bezvýhradně civilazaci a společnosti, proti dobové doktríně „užitečného umění“ (art utile), rozvinuté ve Francii kolem r. 1830 pod vlivem soc. reformátorů. Termín l. se připisuje V. Hugovi (1829), estetickou koncepci l. vypracoval ale T. Gautier (1835), vůdčí postava hnutí Mladá Francie, který vyhlásil lhostejnost umění k morálce a politice a nedůvěru k soc. reformám. Chtěl však, aby umění vytvářelo krásu a působilo radost a aby vítězilo nad časem a smrtí. V podstatě tedy šlo spíše o nalezení či obranu vlastního, nezávislého účelu umění pro život lidí, o jeho vydělení z jinných činností, o autonomii, která je v jistém smyslu požadavkem pozdního romantismu (lze ji ovšem chápat i jako jeho popření), a následně šlo i o vyšší hodnocení umělců. Z programu l. vycházeli parnasisté, symbolisté a představitelé dekadence. V Čechách se k němu hlásili básníci kolem Moderní revue ještě koncem 19. st. a začátkem 20. st. (vycházela v l. 1894–1925). S-gicky je l. specif. labellingem, který se dosud používá, a to poměrně volně, pro označení těch uměl. koncepcí, jejichž smysl a cíl hodnotiteli uniká nebo mu připadá málo důležitý, nesympatický. Z l. bývají např. nařčeny různé avantgardní uměl. směry nesporně silně programově vybavené a soc. orientované, jako je dadaismus, surrealismus. Ve spol. vědách bývá jako samoúčelný označován např. formalismus.

art for art's sake, l'art pour l'art l'art pour l'art l'art pour l'art l'art pour l'art

Alena Vodáková