Oblast kulturní

Verze z 11. 12. 2017, 18:02, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

oblast kulturní – geogr. území, v němž se v důsledku hist. svazků, resp. společného vývoje vytvořil stejný typ kultury. O.k. často zahrnuje různá etnika nebo národy. Mohou se lišit jazykem, stupněm ekon. rozvoje nebo rasovou příslušností, vykazují ale jako celek společné kult. rysy, jimiž se odlišují od kultur jiných geogr. oblastí, a vytvářejí tak jedno kult. společenství. Zavedení pojmu o.k. do spol. věd je spjato zejm. s rozkvětem am. kult. difuzionismu v prvních desetiletích 20. st. První explicitně formulovanou koncepci o.k. předložil v práci The American Indian v r. 1917 C. Wissler. Byla postavena na klasifikačním principu, podle kterého byly tříděny kult. rysy ve vztahu k určitému geogr. území. Při zpracování empir. dat získaných z terénních výzkumů indiánských kultur dospěl Wissler k závěru, že určité kulturní prvky a kulturní komplexy jsou typické pro určité geogr. oblasti Ameriky. Kultura indiánských kmenů, které dané oblasti obývají, pak přes větší nebo menší rozdíly vykazuje shodné rysy. Podle Wisslerova schématu je každá o.k. tvořena kult. „centrem“, které je charakteristické největší koncentrací nejtypičtějších kult. rysů, a kult. okrajem neboli „periferií“, kde se tyto rysy postupně ztrácejí a prolínají s kult. typem sousedních o.k.. Na periferiích o.k. je tak možné identifikovat společenství s tzv. přechodnými kulturami. Wisslerova koncepce centra a periferie a o.k. vychází z difuzionistického předpokladu, že ze způsobu rozšíření kult. prvků je možné vyvodit hist. souvislosti. Wissler byl přesvědčen, že kult. prvky inklinují k tomu, aby se rozšiřovaly všemi směry ze svého původního zdroje. Četnost výskytu starších kult. prvků je proto vyšší než mladších, které neměly čas se rozšířit. Za centrum o.k. a současně její nejstarší bod přitom pokládá místo s největší koncentrací těchto kult. prvků. Na základě této své koncepce Wissler vypracoval klasifikaci indiánských kultur podle dominantních kult. rysů a geogr. oblastí (jeho první mapa zahrnuje 10 o.k. v Sev. Americe, 4 v Jižní Americe a 1 v karibské oblasti). Wisslerovu koncepci o.k. a mapu kult. areálů domorodé Ameriky dále rozpracoval a modifikoval A. L. Kroeber. V průběhu 20. a 30. l. byly vypracovány klasifikace o.k. Afriky (M. J. Herskovits, 1924, 1930), Nového Zélandu (H. D. Skinner, 1921), Madagaskaru (R. Linton, 1927) aj. Současně však zesílila kritika jednostranně difuzionistické koncepce o.k.. Am. antropology vypracovaná schémata o.k. totiž implikovala představu, že pouze obyvatelé kult. center byli tvůrci kult. hodnot, jež pak všichni ostatní přebírali, napodobovali nebo modifikovali. Výhrady proti tomu vznesli zejm. představitelé konfiguracionismu, kteří upozornili na fakt, že tento pojem je umělou konstrukcí sloužící antropologům. Navzdory četným kritikám a reinterpretacím však o.k. stále představuje význ. kategorii a tematický okruh empir. výzkumů kultury a spec. kulturní ekologie.

culture area aire culturelle Kulturkreis area culturale

Literatura: Herskovits, M. J.: Man and His Works: The Science of Cultural Anthropology. New York 1948; Kroeber, A. L.: Cultural and Natural Areas of Native North America. Berkley 1939; Wissler, C.: The American Indian. New York 1917.

Václav Soukup