Otec: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Benson, L.'': Fatherhood. A Sociological Perspective. New York 1968; ''McKee, L.'' – ''O'Brien, M.'' eds: The Father Figure. London, New York 1982; ''Ziemska, M.'': Postawy rodzicielskie. Warszawa 1969.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Benson, L.'': Fatherhood. A Sociological Perspective. New York 1968; ''McKee, L.'' – ''O'Brien, M.'' eds: The Father Figure. London, New York 1982; ''Ziemska, M.'': Postawy rodzicielskie. Warszawa 1969.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 
[[Kategorie:Terminologie/pohlaví, rodina, životní cyklus]]
 
[[Kategorie:Terminologie/pohlaví, rodina, životní cyklus]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 18:02

otec – v s-gii význ., většinou dominantní role uplatňující se v rodině, v celém systému příbuzenství (i ve variantách „praotce“, „stařešiny“, „otce rodu“) a do jisté míry i v analogických strukturách některých spol. skupin, kde je s jeho postavením, autoritou a mocí spojen princip paternalismu. Primární roli o. zkoumá zejm. sociologie rodiny, a to komplementárně s rolí matky. V s-gii a soc. a vývojové psychologii je tematizována výchovná role o. a význam otcovství ve výchově a socializaci a v souvislosti s tím o. jako předmět identifikace a model chování pro syna, někdy i dceru. Podle T. Parsonse (1956) je to rozhodující činitel pro utváření pohlaví, pro diferenciaci mužské a ženské role. Absence o. v rodině v důsledku rozvodu, úmrtí apod. (čímž nejčastěji vziká tzv. neúplná rodina) bývá obvykle spojeno s výchovnými potížemi u dětí obojího pohlaví, zejm. tím však trpí vývoj chlapců. Jak dítě vnímá a interpretuje roli o., zkoumal např. P. Gardner (1947) u dětí ve věku 9–15 let a zjistil velmi kritické postoje a převahu negativních hodnocení nad pozitivními, a také málo projevů lásky. Později byl vytvořen obsáhlý dotazník PARI (Parental attitude research instrument) E. Schaeferem a R. Bellem (1958), podle něhož byla provedena řada výzkumů výchovných postojů o. i matek. Zkrácen a modifikován byl tento dotazník v r. 1975 S. a E. Schuldermannovými (1975). Dosavadní výsledky výzkumů na toto téma shrnuje J. Rembowski (1978): o. uplatňující vůči svým dětem ve srovnání s matkami více autority (což se negativně projevuje zvláště v pubescenci), mají snahu vychovávat děti v poslušnosti vůči sobě. Autoritu budují ale spíše na „dobré radě“ a „srdečné pomoci“, než na bázi fyzického trestání dítěte, jak se často tvrdilo, i když zdůrazňují ve výchově přísnost. Na svých dětech vymáhají o. aktivitu a školní výkon. Základem rodičovské výchovy vůbec je spojení autoritativní kontroly s demokr. postoji.

father père Vater padre

Literatura: Benson, L.: Fatherhood. A Sociological Perspective. New York 1968; McKee, L.O'Brien, M. eds: The Father Figure. London, New York 1982; Ziemska, M.: Postawy rodzicielskie. Warszawa 1969.

Milan Nakonečný