Psycholingvistika

Verze z 11. 12. 2017, 18:03, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

psycholingvistika – (z řec. psýché = duše; lat. lingua = jazyk) – hraniční disciplína zabývající se vlivem psych. faktorů na řečové chování, jeho motivací, utvářením a interpretací verbální komunikace. Oficiálně vznikla p. v 50. l. 20. st. v USA, avšak výzkumy, které dnes označujeme jako psycholingvistické, se realizovaly již na konci 19. st. Konkrétní témata p.: proces osvojování řeči dítětem, používání jazyka v různých komunikačních situacích, kódování a dekódování jazykového sdělení účastníky komunikace, vztahy mezi nimi, vztahy mezi myšlením a řečí apod. P. je empir. vědou a jejím zákl. výzkumným nástrojem je experiment. Výsledky psycholingvistických výzkumů nacházejí své praktické uplatnění např. ve zdokonalování metod výuky čtení a psaní, výuky mateřskému i cizímu jazyku, při řešení problémů bilingvismu, při léčení poruch řeči, v telekomunikační technice, také v propagandě a v reklamě (po této linii p. úzce souvisí s jazykovou pragmatikou). Svým studiem komunikačních a řečových situací se p. překrývá se sociolingvistikou. V rovině konkrétních výzkumů spočívá rozdíl v obou přístupech často jen v kladení důrazu na vliv psych. či soc. faktorů. Některé zákl. koncepce využívají obě disciplíny – např. behavioristickou teorii invariantů řečového chování K. L. Pikea. Am. p. je úzce spjata se jménem Noama Chomského a s jeho následovníky. (Viz též gramatika generativní, lingvistika strukturální.)

psycholinguistics psycholinguistique Psycholinguistik psicolinguistica

Literatura: Clark, H. H.Clark, E. V.: Psychology and Language. New York 1977; Greene, J.: Psycholinguistics. Harmonsdorf 1972; Kurcz, I.: Psycholingwistyka. Warszawa 1976; Nebeská, I.: Úvod do psycholingvistiky. Praha 1992.

Jiřina Hůrková