Šaman
šaman – (pravděpod. ze sanskrtu, kde šramana = ten, který se snaží) – původně sibiřský léčitel, přeneseně a nepřesně léčitel u všech přírodních národů. Úloha š. je obdobná úloze kouzelníka: u obou se rozsah provozovaných aktivit pohybuje v rozpětí mezi knězem a lékařem. Rozdíl mezi nimi však vyplývá z rozdílné úlohy ve vlastním léčebném procesu. Zatímco kouzelník se snaží rituálními postupy získat pozornost nemocného a přízeň publika, na něž působí stupňovanou sugescí, přičemž sám zůstává psych. nedotčen vlastním léčebným postupem, š. nechá působit nemoc a všechny terapeutické zásahy především sám na sebe. Rozhodující na léčbě š. tedy je, že pomáhá nemocnému svým vystoupením, působením nemoci jakoby na sobě prožít situaci, kdy je nemoc sejmuta s postiženého a „zneškodněna“ na š. magickým obřadem. Relativní úspěšnost léčby lze vysvětlit tím, že š. nikdy nepracuje bez empir. znalostí a technik. Mnohem důležitější však je, že jeho zásah znamená pro nemocného jedince i pro kolektiv psych. odreagování. V šamanském obřadu je pro zdar léčby nutná účast všech tří stran – š., nemocného a kolektivu. Jeho zásah je podobný psychoanalytické terapii: nemocný se prostřednictvím š. svěřuje publiku se svými potížemi a kolektiv opět jeho prostřednictvím hledá řešení jeho potíží. Funkcí š. je obvykle pověřen člověk, který je sám duševně nebo soc. nenormální: psychopat, schizofrenik apod. (např. u Čukčů žije š. jako žena a jeho „mužem“ je většinou homosexuál). Vznik funkce š. je patrně spojen s tzv. arktickou hysterií. Proto se š. vyskytují především u severských národů žijících na Sibiři, na Altaji, v sev. Americe, v Arktidě.
shaman chaman Schamane sciamano, stregone
Literatura: Eliade, M.: Chamanisme et les techniques archaiques de léxtase. Paris 1950; Lévi-Strauss, C.: Anthropologie structurale I. Paris 1958.