Alkoholismus (MSgS)
alkoholismus (MSgS). Při zkoumáni alkoholismu musíme nutně rozlišovat mezi běžným, společensky nutným používáním alkoholu a mezi chronickým alkoholismem. Chronický alkoholismus je onemocnění, které se manifestuje jako narušené chování. Je charakterizováno opakovaným používáním alkoholických nápojů, které překračuje obvyklou dávku užívání nebo vyhovění společenským zvykům a projevuje se jako narušováni zdraví pijáků nebo jejich ekonomické či sociální funkce (WHO). Podle americké lékařské společnosti alkoholici jsou ti pijáci, jejichž závislost na alkoholu dosáhla takového stupně, že se projevuje nápadnou výtržností nebo poruchou jejich tělesného či duševního zdraví, mezilidských vztahů a jejich uspokojivé sociální a ekonomické funkce.
Užívání alkoholu patří ke starým zkušenostem primitivních kmenů a je značně rozšířeno. Sledování vývoje používání a vyrábění alkoholických nápojů vede k domněnce, zda jeho používání neroste tou měrou, jakou roste pocit odloučenosti člověka od přírody a společnosti. Objevuje se otázka, zda se jeho používání nestává nástrojem řešení či úniku ze sociální stresové situace. Míra alkoholismu by potom byla závislá na sociální úrovni každé společnosti, na faktorech sociálního prostředí, které obklopují každého jednotlivého člena společnosti. Sociální návyk bude zřejmě u velké většiny alkoholiků primární.
Nadměrné pití alkoholu bývá považováno jen za vnější projev určitého sociálně psychologického stavu, který vytváří potřebu alkoholického opojení, potřebu úniku z pocitu méněcennosti, nejistoty, úzkosti nebo deprese. Kombinace psychologické potřeby a sociálního zvyku tvoří základ vývoje této formy návyku chování.
Alkoholismus byl v popředí zájmu sociálního lékařství již v 19. století. Vedle otázek ryze zdravotnických byly sledovány i některé aspekty sociální. Značná část této literatury měla však charakter osvětově zdravotnický. Zevrubných monografických prací je málo. Obdobná situace je i na počátku 20. století (studie jsou publikovány převážně časopisecky, např. Mönkemöller, Alkoholismus und Kindesalter, Magazin, Pädagog. Heft, 1911). Teprve s rozvojem empirické sociologie je problematika alkoholismu sledována exaktněji a všestranněji. Z období 20. a 30. let je známa řada empirických studií, zabývajících se příčinami alkoholismu a jeho důsledky (například Fisher, I., Prohibition Sill at its Worst, New York, 1928; Puech, M., Le Traitement des complications nerveuse de l'alcoolisme par la strychnine, 1938 a další). Avšak teprve po druhé světové válce dochází k rozsáhlejšímu a intenzívnějšímu badatelskému úsilí při studiu alkoholismu. Tento soustavný a víceméně systematický zájem souvisí s konstituováním a rozvojem sociologie lékařství (viz lékařská sociologie). Z tohoto období jsou známé četné monografické studie, opírající se převážně o empirické výzkumy příčin a důsledků alkoholismu (uveďme alespoň: Le Daniel, Contribution a la lutte antialcoolique, Paris, 1949; Gandineau, R., Revue generale des traitements de disintoxication des alcooliques chroniques, Paris, 1952; Alcoholics Anonymous, New York, 1955; Allardt, E., Drinking and Drinkers, Stockholm, 1957; Drinking and Intoxication, 1959 aj.). Vedle této monografické literatury existuje nadále nesčetné množství esejistických a osvětově zdravotnických prací různé odborné úrovně.
Obdobný vývoj můžeme pozorovat i v Československu. Vedle populárně osvětové protialkoholní literatury se objevují nečetné odborné monografické práce, které se alkoholismem zabývají všestranněji a hlouběji. Po roce 1945 monografických prací ubývá a neúměrně vzrůstá počet prací osvětově propagačních. Po roce 1950 dochází ke změně nazírání na alkoholismus. Je považován za přežitek minulých dob, který je třeba odstraňovat výchovou a přesvědčováním. (Alkoholismus má být řešen „... široce založenou osvětovou činností přesvědčovat lidi o tom, že pití alkoholických nápojů jim škodí...“; „...úspěšné vyřešení především vyžaduje změnit u našich občanů celkové nazírání na alkoholismus“ — MUDr M. Vámoši, CSc., Škodlivé následky nemierneho pitia liehovín, Bratislava.) Objevuje se dlouhá řada tzv. protialkoholních prací. Sociologický aspekt alkoholismu není téměř brán v úvahu. Zdůrazňuje se především negativní ekonomický dopad v národním hospodářství, čímž není ani zdaleka postižen komplexní důsledek alkoholismu. Rozbory, které se vydávají za ekonomické, jsou však mnohdy jednostranné a zkreslené (například A. Mareš, Národohospodářské škody z alkoholu, Praha, 1950). Jistý obrat znamenalo zřízení protialkoholních poraden. Lékaři, kteří se v nich studiem alkoholismu zabývali, si do jisté míry všímali okrajově i otázek sociálních (například J. Skála v práci Alkoholismus, Praha, 1957). Svým způsobem je například zajímavé šetření provedené v roce 1960 v Bratislavě. Badatelé se zajímali vedle otázek zdravotnických i o problémy sociologického charakteru (sledovali postoje). Sledovali děti sedmi až patnáctileté, které mají zkušenosti s pitím alkoholických nápojů, zprostředkování alkoholických nápojů dětem, postoj dětí k alkoholickým nápojům a k opilým lidem, zaměstnání rodičů, názory dětí na to, proč lidé pijí alkohol atd. (Alkoholizmus, sborník, Bratislava, 1961; M. Turček, Alkohol a dětský věk.) Důležité informace poskytuje práce J. Mečíře (Vliv skupin mladistvých na rozvoj a používání alkoholických nápojů nezletilých, Čs. psychiatrie, 1961, 1). Doposud však v naší monografické literatuře, zabývající se alkoholismem, chybí rozsáhlejší monografická práce sociologická. Veškerou literaturu o alkoholismu můžeme rozdělit na:
I. Populárně osvětovou.
II. Populárně vědeckou (s cílem působit převážně osvětově).
III. Odbornou.
Odbornou literaturu můžeme dále dělit na:
- Literaturu, zabývající se příčinami vzniku alkoholismu.
- Klasifikační: a) určující různé typy alkoholismu; b) určující různé typy alkoholiků.
- Zabývající se především důsledky alkoholismu: a) komplexně; b) převážně zdravotnickými: somatickými, psychosomatickými, psychickými; c) převážně ekonomickými: celospolečenskými, vzhledem na určitou sociální skupinu, na nejbližší okolí alkoholika, na alkoholika samotného; d) převážně sociálními.
V literatuře, zabývající se klasifikací alkoholiků, se setkáváme s dělením alkoholiků do dvou základních skupin: 1) pijáci s rozsáhlými návykovými symptomy, kteří kladou větší důraz na trvání pitek než na jejich intenzitu; 2) „návykoví“ pijáci — snaží se dosáhnout maxima účinku intoxikace v co nejkratším období.
Někteří autoři rozeznávají více diferenciačních typů (např. Fox), které reprezentují rozdílná stadia alkoholismu. Tato nejednotnost v klasifikaci alkoholismu klade překážky při diagnostice alkoholismu.
Alkoholismus je považován za sociálně patologický jev pro negativní důsledky celospolečenského a individuálního charakteru. Z hlediska individuálního poškození jsou to: poškození somatické, psychické a sociální. Rozpad osobnosti, který provází chronický alkoholismus, ničí nejen pijáka, ale působí nepříznivě i na jeho okolí (odhaduje se, že jen ve Spojených státech amerických je asi deset miliónů snoubenců, manželů, rodičů nebo dětí, kteří musí žít s alkoholikem a trpí jeho sociálně patologickým chováním). Důsledky celospolečenské zahrnují náklady na udržování různých institucí jako: bezpečnostních služeb, soudů, vězení, nemocnic, léčebných zařízení, sociální péče atd. (Některé výzkumy v průmyslových závodech v USA ukázaly, že asi 3 % zaměstnanců jsou alkoholici.) Hlavním negativním účinkem alkoholismu v průmyslu jsou ekonomické ztráty pro absenci, pokles produktivity práce, nemocniční a léčebná vydání, úrazy a nucené personální změny aj. Ekonomické ztráty jsou odhadovány v USA v biliónech dolarů. Tyto ztráty, způsobené alkoholismem, se zvyšují ještě o takzvané nepřímé důsledky způsobené pracovní neschopností, negativními důsledky na morálku občanů atd.
Tyto obecné problémy alkoholismu mají specifický charakter v jednotlivých zemích. V ČSSR patří alkoholismus k jednomu z vážných sociálně zdravotních problémů. Avšak pro to, abychom mohli objektivně zhodnotit důsledky alkoholismu v našich podmínkách, chybí průkazný, objektivní a systematicky zachycovaný materiál. Údaje, které jsou k dispozici, jsou spíše sporadické a poskytují je převážně protialkoholní poradny a záchytné stanice. Lze se proto oprávněně domnívat, že dosavadní práce zabývající se alkoholismem v našich podmínkách používají nereprezentativních vzorků a relativně malých četností. Přesto poskytují ze sociologického hlediska zajímavé informace. Ukazují například, že u 60 % mladistvých, evidovaných v pražské protialkoholní poradně, spolupůsobily při vytváření alkoholismu závady v rodinném životě. Šedesát šest procent mladistvých ze sledované skupiny pilo alkoholické nápoje ve společnosti kamarádů a spolupracovníků a 25 % přímo v organizovaných skupinách mládeže. Uvedená zjištění svědčí o tom, že při vytváření návyku pití alkoholu je důležitý sociální návyk. U více než 90 % evidovaných mladistvých osob se projevily silné sociální vlivy, které působily jako stimulátor vzniku, rozvoje a udržování abúzu alkoholických nápojů. Z jiného výzkumu (prováděného Krajskou protialkoholní poradnou v Praze) vyplývá, že alkoholici jsou v průměru dvakrát častěji nemocni než ostatní zaměstnanci ve zkoumaných závodech. Tento výzkum ukázal dále skutečnost, že alkoholismus je na veřejnosti spíše chápán jako nezaviněná choroba, geneticky podmíněná, než jako jev sociálně psychologický. Někde je alkoholismus chápán i jako projev kolektivnosti a v určitém smyslu i jako hodnota osobních kvalit individua.
Alkoholismus je celosvětovým problémem bez ohledu na společenské zřízení, s výjimkou některých zvláštních lokalit, kde převažuje jiný typ toxikománie. Sociologií lékařství bývá řazen k tzv. chorobám návykovým. Je předmětem zájmu i sociální patologie. Je zkoumán jako toxikománie zvláštního typu a bývá mnohdy předstupněm narkomanství. Nejnovější výzkumy toxikománie ukazují, že alkoholismus ve vysoce industrializovaných společnostech ustupuje u některých sociálních vrstev různým typům narkománie. V Československu se v této souvislosti vyskytují upozornění v odborném tisku, že mnohé léky masově užívané (fermetrazin, meprobamat a jiné) mohou působit jako zdroje toxikománie nového typu, tzv. lékové závislosti.
Literatura: Alcohol and Civilization, New York, 1963; Allard E., Drinking and Drinkes, Stockholm, 1957; Dana A., Problem Drinking in Industry, 1963; Howard J., Alcoholic Addiction, London, 1963; Chafetz M. E., Demone H. W., Alcoholism and Society, New York, 1962; Jelínek E. M., The Disease Concept of Alcoholism, 1960; Ledermann S., Alcool, alcoolisme, alcoolisation. Mortalité, morbidité accidents de travail, Paris, 1964; Pittman D. J., Snyder Ch. R., Society, Culture and Drinking Patterns, New York, 1962.
Viz též heslo alkoholismus ve Velkém sociologickém slovníku (1996)