Homosexualita

(přesměrováno z Bisexualismus)

homosexualita – (z řec. homos = týž, stejný; z lat. sexus = pohlaví) – psychosexuální a kult. jev sexuální apetence vůči osobám stejného pohlaví, zahrnovaný do rámce sociálních deviací, resp. soc. patologických jevů (viz patologie sociální). Význ. sexuologové 90. l. 20. st. zdůrazňují komplexnější pojetí h., zahrnující nejen sexuální chování, ale také emotivitu, soc. zájmy, sebeidentifikaci a další postoje. Názvy jako uranismus, homofilie a další se nevžily. Pojem h. razil od r. 1869 rak. spisovatel Benkert, píšící pod pseudonymem Kertheny. Ženská h. se označuje příležitostně též jako sapfismus (podle homosexuální básnířky Sapfó), lesbismus (podle řec. ostrova Lesbos, kde byla tato deviace rozšířena) nebo tribadie. Pojem h. se někdy nesprávně zaměňuje s termíny pederastie a pedofilie, které označují spíše homosexuální vztah mužů k chlapcům a heterosexuální vztah k dětem. H. z hlediska sexuologického patří mezi tzv. sexuální inverze, tj. úchylky sexuálního chování z hlediska jejich zaměření na objekt. Může vystupovat též jako bisexualismus, tj. sexuální zaměření na osoby stejného i opačného pohlaví. Za pseudohomosexualitu se označuje h. vystupující jako náhradní sexuální aktivita v podmínkách, kdy heterosexuální chování (zaměření na osoby opačného pohlaví) je znemožněno (např. ve věznicích). H. byla pozorována i u některých druhů zvířat a skutečnost, že u nich může být vyvolána injekcemi pohlavních hormonů, vedla k přesvědčení, že h. má organický původ v hormonálním vyladění organismu. V etiopatogenezi h. se však vedle vrozených podmínek, zejm. defektního vývoje plodu, anomálie ve struktuře chromozómů (dokázal F. J. Kallmann r. 1955 na studiu jednovaječných dvojčat), zdůrazňuje zejm. vliv sociálního učení (fixace, resp. impregnace sexuálních zážitků v kritickém období psychosexuálního vývoje, v pubescenci). Empir. je prokázán vliv embryonálních hormonů na sexuální chování určitého druhu zvířat a soudí se, že sexuální zaměření způsobují hypothalamo-hypofyzární vlivy. Diferenciace hypothalamu na mužský nebo ženský typ chování probíhá u člověka již od 4. do 7. měsíce jeho nitroděložního života (G. Dörner, 1972). Týž autor prokázal experimenty na bílých krysách stresový původ h. (viz stres): samčí potomstvo samiček stresovaných ve stavu březosti vykazovalo deviantní sexuální chování (u stresovaných těhotných žen se uvolňuje adrenalin, který blokuje produkci testosteronu u mužského plodu, u kterého se pak vyvíjí „ženský mozek“). Dörner se také odvolává na skutečnost, že v Německu se po 2. svět. válce zdvojnásobil počet případů mužské h. vlivem válečných stresů, které těhotné ženy prožívaly. Konvergenční teorie zdůrazňují, že endogenní organické podmínky vytvářejí jen předpoklady, které individ. zkušenost může realizovat.

T. Bilikiewicz a K. Imielinski (1974) vyzdvihují v etiopatogenezi h. jako rozhodující vliv zkušenosti: láska k matce nebo osobě, která ji zastupuje, umožňuje chlapci přenesení jeho lásky na jiné ženy; cítí-li ale vůči matce „nevědomou nenávist“, nemůže se takovému přenosu naučit a žena je substituována muži (stejně tak je tomu u žen). Ale i nadměrná láska k matce může vést k h., a to zejm. tehdy, když otec zemře v období dětství chlapce nebo odejde z rodiny. Matky v životě homosexuálů hrají význ. roli i podle psychoanalýzy, která chápe mužskou h. jako nevědomou tendenci k zachování věrnosti matce. Druhým faktorem je otec, který není dostatečně mužný, a rodina je ovládána silně dominantní matkou. V mužské i ženské h. se rozlišují aktivní a pasivní typy: první hrají penetrativní „mužskou“ a druhé receptivní „ženskou“ roli. Spojení mužské h. s femininními a ženské h. s maskulinními znaky zjevu a chování je sice charakteristické, ale nikoli nutné. Pokud se týče osobnosti homosexuálů, zdůraznil již S. Freud (1905) spojení h.narcismem a s feminismem. Ukazuje se také časté spojení h. s psychopatiemi a neurózami, resp. emoční labilitou, se zájmy o umění a kulturu, nikoli však s vyšší úrovní vzdělání ani s vyšší inteligencí. Dále se homosexuálové často vyznačují specif. volbou povolání, mají sklony k transvestitismu, exaltacím apod.

Velmi záleží na postavení h. ve společnosti, zejm. na tom, je-li h. trestná či nikoli, jsou-li vystavováni posměchu atd. E. J. Haeberle (1983) uvádí, že starší než termín homosexuál je již za středověku se vyskytující angl. označení „gay“ (veselý), které nemívalo vždy pejorativní akcent. Ani dnes se mnozí homosexuálové nepokládají za devianty, sdružují se a prosazují svá práva jako tzv. pohlavní menšiny, žijí v trvalejších dyadických svazcích vyznačujících se nezřídka i hlubokým přátelstvím a něžností. Existují kultury, kde je h., resp. bisexualita, běžnou formou pohlavního života, a jiné, kde je spojována s mimořádnými pozitivními vlastnostmi (C. S. Ford a F. A. Beach, 1951). Názor, že v antickém Řecku byla mužská h. běžná, není zcela správný, protože tu šlo o efebofilii (erotický vztah mužů k určitému typu chlapců). Ford a Beach uvádějí, že ze 76 různých kultur, kde byl fenomén h. zkoumán, byl ve 49 kulturách (tj. v 64 %) pokládán za normální. Naproti tomu existují kultury, kde h. podléhá přísnému tabu a je tvrdě trestána, nezřídka i smrtí (ve Skotsku ještě na konci minulého st.). Tzv. sexuální revoluce vedla k větší toleranci vyspělých kultur vůči h., z nichž některé zrušily její trestní postih, resp. jej omezily na případy, kdy objektem h. jsou osoby mladší 18 let. U některých kmenů je h. spojována se šamanstvím.

U náb. založených příslušníků záp. kultury může mít h. výrazné negativní psych. důsledky (sebeobviňování). H. Schelsky (1955, 1965) poukazuje na to, že biol. pojetí h. nevysvětluje skutečnost, že četnost jejích projevů velmi kolísá: homosexuální vztahy se mohou stát módou, tj. v relativně krátkých časových obdobích se výskyt h. výrazně zvětšuje nebo zmenšuje. Poukazuje se též na dílo A. Kardinera (1954), obsahující kapitolu Útěk od mužství, kde se uvádějí dva faktory h.: individ. vývoj a vliv společnosti. Podle Schelského h. ovlivňují některé „sociální konstelace“: 1. mužská soc. seskupování (jestliže je život chlapce, který vystoupil z rodiny, dále závislý na mužských skupinách, např. ve vojenské škole, přispívá to k vytváření čistě mužských vazeb a při vyloučení ženského elementu se rozšiřuje i na oblast sexuality a může vést k h.); 2. soc. situace normativního odtlumení (existence na okraji spol. norem upevňuje nezdrženlivost mj. i v sexuálním chování) a kriminalita, resp. asociální chování; 3. prudké změny a přetvoření spol. řádu (revol. odtlumení společnosti a nárůst abnormalit); 4. obtížnost mužské role v moderní industriálně byrokratické společnosti (v situaci tvrdé konkurence vystupují vysoké požadavky na úspěch v povolání, žena se účastní této konkurence a jako „vládkyně konzumních nároků“ staví muži také vysoké nároky na jeho životní způsobilost a prosazování se; mnozí muži se necítí být způsobilí převzít roli muže a své sexuální chování proměňují v „hledání ochrany“).

homosexuality homosexualité, pédérastie Homosexualität omosessualità

Literatura: Dannecker, M.: Der Homosexuelle und die Homosexualität. Frankfurt a.Main 1978; Freund, K.: Homosexualita u muže. Praha 1962; Martin, D.Phyllis, L.: Lesbian/Woman. New York 1972.

Milan Nakonečný