Brainstorming
brainstorming – (angl. slovo znamenající doslova „bouři v mozcích“) – jedna z metod rozvíjení tvůrčího myšlení, iniciování nových způsobů řešení problémů, prováděná většinou formou řízeného skup. rozhovoru. Používá se hlavně v managementu, při hledání podnikatelských i jiných příležitostí, optimálních postupů v řízení a v prognostice. V čes. praxi se b. nazývá též burzou nápadů. Původně A. Osborn hovořil o „útoku na problém“. Rozvinul tuto metodu v r. 1939 v oblasti reklamy. V 50. l. se b. stal velmi užívanou metodou v managementu (v USA i v Evropě). Úkolem b. je uvolnit myšlení od návyku průběžného hodnocení, vytvořit atmosféru otevřenosti, podnítit tvůrčí diskusi s cílem získat neobvyklé, příp. zcela nové, originální nápady na řešení problému. Je-li b. prováděn ve skupině, využívá vzájemné stimulace myšlenek. Při vhodném složení skupiny vzniká „tvůrčí napětí“, kolekt. otevřená mysl, ochota společně řešit problém – bez předsudků a běžné zaujatosti. Odsouvá se tendence ke kritickému hodnocení námětů, podněcuje se tvůrčí asociace v podvědomí, která vede ke vzniku nové kombinace nápadů.
U tzv. klasického b. se obvykle zdůrazňuje: a) princip maximalizace množství tvůrčích nápadů, který se prosazuje v první fázi b., kdy se opomíjí kvalita nápadů a posiluje se pravděpodobnost, že se objeví neobvyklé, originální řešení (platí pravidlo, že každý účastník přispěje co největším počtem nápadů); b) princip „odložení kritiky“, tj. oddělení fáze tvůrčího hledání od kritického hodnocení námětů, protože myšlenka, která se zdá být na první pohled nesmyslná, příp. nehodnotná, může mít smysl v jiné souvislosti a okamžité posuzování kvality by mohlo vést k jejímu předčasnému vyřazení; c) princip kombinace, spojování myšlenek a vzájemné inspirace, vycházející z předpokladu, že kombinace jsou zpravidla kvalitnější než dílčí nápady, které je vyvolaly, přičemž je důležité potlačit tendenci reagovat na myšlenky druhého agresivně, bez pochopení a se snahou prokázat vlastní pravdu (dialog s oponováním, byť v přátelském duchu, není pro b. vhodný, každý se má snažit rozvíjet myšlenky ostatních, navazovat na ně); d) princip uvolněné představivosti a fantazie, tj. poskytnutí max. prostoru pro myšlenkové procesy bloudivé, těkající a nahodilé, co nejméně kontrolovatelné (připouštějí se i myšlenky, které vypadají bláznivě a nesmyslně, které „šokují“); e) princip rovnosti účastníků, vyloučení vztahů nadřízenosti a podřízenosti. Pro b. se hodí jen určité typy problémů, které je třeba formulovat do podoby otázek typu: „Jakými všemi způsoby by se dalo toto řešit, využít, zlepšit, udělat jinak?“, „Jaké všechny možné důsledky může řešení mít?“ apod. Pro b. se doporučuje počet 6–20 účastníků, spíše z různých oborů, včetně laiků (kteří mohou vnášet neobvyklé pohledy). Nevhodní jsou věční kritici a konfliktní lidé.
Typický postup při b. je tento: definování problému, který se má řešit; výběr účastníků; předběžné setkání účastníků s cílem seznámit je s pravidly a vyzkoušet metodu na cvičném příkladu; vlastní b. v trvání 30–40 minut; zpětné informace pro řešitele spojené s hodnocením a možností doplnit je o nové nápady; závěrečné zpracování. Úspěch b. ovlivňuje: 1. konkrétní složení skupiny (kromě moderátora a zapisovatele); 2. srozumitelnost formulace problému; 3. vhodný způsob řízení b.; 4. správné vyhodnocení výsledků b. Mezi výhody b. patří možnost získat velké množství návrhů v relativně krátkém čase. Nevýhodou je omezenost použití na relativně jednoduché problémy a potlačení hloubavého rozmýšlení. Nedostatky klasického b. se řeší úpravou pravidel i způsobu organizace. Nejznámější modifikací je brainwriting, při kterém se navrhovaná řešení píší na list papíru. Ten se klade na místo dostupné všem členům skupiny, kteří si mohou vzít a číst návrhy ostatních a dopisovat svoje vlastní.
brainstorming brain-storming, mobilisation intellectuelle brain-storming brain-storming
Literatura: Orlík, J.: Tvořivost v řídící práci. Praha 1986; Osborn, A. F.: Applied Imagination. Principles and Procedures of Creative Thinking. New York 1953; Van Gundy, A. B.: Techniques of Structured Problem Solving. New York 1981.