Diakonie

diakonie – (z řec. diakonia = služba) – organizovaná pomoc nemocným a chudým, obdoba charity. Pojem byl používán původně v raném křesťanství. Údajně už apoštolově si vybírali pomocníky, hlavně pro oblast charity, kteří se nazývali diákoni nebo jáhni. Existovali i diákonky, svobodné ženy a vdovy věnující se péči o nemocné a chudé. Termín diákon je dodnes v katol. církvi synonymem jáhna, což je nejnižší stupeň svěcení, a pojem diákonka se používá pro ženy s teologickým vzděláním jáhna. V 30. l. 19. st. se nově objevil pojem d. v rámci protestantismu jako název ústavní péče o staré, nemocné, choromyslné; protestantské misionářství jej používá i pro školy, kazatelské stanice apod. Pod tímto názvem vznikala mužská bratrstva (tzv. bratrské domy) a také ženské sbory zabývající se zmíněnými službami. První domov luterských diákonek založil v Německu v r. 1836 T. Fliedner, na Slovensku vznikl u evangelické církve augsburského vyznání v Bratislavě v r. 1891 a existoval i jeho čes. protějšek. Členkami ženských sborů se mohou stát vdovy nebo svobodné ženy po zkušební lhůtě a složení slibu poslušnosti. Nejde o řeholní řád, ale některé rysy takového společenství diakonické sbory mají. Čsl. diakonické spolky byly v 50. l. 20. st. stejně jako řeholní řády zlikvidovány státní mocí.

deaconry diaconat Diakonie diaconia

Alena Vodáková