Egoismus rozumný

egoismus rozumný – (z fr. égoisme, a to z lat. ego = já) – etická koncepce, poprvé formulovaná fr. osvícenci 18. st., podle níž je správně pojatý osobní zájem a rozumná sebeláska (P. H. D. Holbach) zákl. ctností. Koncepci e.r. význ. rozvinul a učinil jádrem své s-gicko-etické koncepce N. G. Černyševskij, který ideu e.r. zasadil do kontextu své obecné představy přeměny Ruska. E.r. má motivovat k tomu, aby lidé byli schopni ve vlastním zájmu sebeobětování, aby se orientovali na vzdálenější gratifikace a odložené odměny. Podle e.r. mají být lidské činy v dokonalém souladu s vnitřními pohnutkami. Ačkoliv e.r. vyrůstá z inspirací etického utilitarismu a ekon. uvažování A. Smitha, je argumentován spíše moralistně a veden láskou k dobru. Podle Černyševského e.r. ustavuje harmonii mezi osobními a společenskými zájmy tím, že vede individuum k svobodnému podřízení se společné věci. Na úspěchu této společné věci, který však sám může být časově vzdálený, nakonec totiž profituje i soukromý zájem individua. T. G. Masaryk poukázal na to, že Černyševskij sám svůj radikální e.r. modifikoval tvrzením, že člověku je od přírody vrozena nesobecká, neinteresovaná, přímá láska k bližnímu. Radikální e.r. sdílel spíše D. I. Pisarev, liter. karikaturu e.r. podal F. M. Dostojevskij v teorii Lužina, jednoho z protagonistů románu Zločin a trest.

reasonable egoism égoïsme raisonnable vernünftiger Egoismus egoismo ragionevole

Literatura: Berďajev, N. A.: Istoki i smysl russkogo kommunizma. Moskva 1990; Černyševskij, N. G.: Polnoje sobranije sočiněnij. Sv. 11. Moskva 1951; Masaryk, T. G.: Rusko a Evropa. Studie o duchovních proudech v Rusku. Sv. II. Praha 1933.

Miloslav Petrusek