Epoché
epoché – (z řec. epoché = sebeovládání) – pojem používaný ve fenomenologii, kde znamená požadavek zdržovat se soudů o vnějším světě. Většinou se užívá jako synonymum tzv. fenomenologické redukce. Prostřednictvím fenomenologického e. se uskutečňuje přechod od tzv. přirozeného k fil. fenomenologickému postoji. Tím, že subjekt provádí e., vylučuje ze zorného pole některé obecně sdílené pravdy, soudy a hodnocení a všechny fil. i ideol. koncepce, které se hist. nakumulovaly. Prostřednictvím e. se fenomenologický filozof snaží z pozice čistého pozorovatele učinit přístupnou podstatu předmětu. Podle E. Husserla dovoluje právě e. odhalit novou ontologickou oblast, která je klasickým prostředkům tradiční filozofie nedostupná. Prostřednictvím e. se filozofovi současně nabízí nový typ zkušenosti, myšlení a teor. uvažování, takže e. není jen metodou negativní, vylučující, ale současně pozitivní, otevírající. E. souvisí s procedurou závorkování, které je někdy též pokládáno za její synonymum: procedura závorkování podobně jako e. neznamená pouhé vyloučení, protože matematik tím, že něco dává do závorky, to neruší, ale pouze odkládá, aby mohl zkoumat širší kontext toho, co v závorce je. R. Ingarden říká, že e. či fenomenologická redukce jsou postupy umožňující vzdát se živelně založené představy o existenci reálného světa, což dále umožňuje vstup do sféry čistého vědomí. Úkolem fenomenologie je totiž právě analýza prožitků čistého vědomí. Ze s-gického hlediska jde o postup poněkud extravagantní. Reálně však problematika e. a fenomenologické redukce ve všech podobách (psychol., eidetické, transcendentální) otevírá velké s-gické téma vztahu věd. poznání a zdravého rozumu, věd. a přirozeného postoje a vztahu sociální struktury a každodennosti. Mnohé s-gické problémy byly fenomenologickou terminologií a problematikou sice inspirovány, ale posléze nabyly jiné, konkrétně věcné podoby. Některé dokonce poněkud paradoxně vznikly chybným čtením původních fenomenologických textů.
epoché epoché epoché epochè
Literatura: Husserl, E.: Karteziánské meditace. Praha 1968; Husserl, E.: Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Praha 1972.