Externality
externality – (z lat. externus = vnější) – vnější efekty působení na ty, kteří k tomuto působení nedali souhlas. V ekonomii jde o činnost, která buď pozitivně, nebo negativně ovlivňuje jiné subjekty, aniž by za to musely platit nebo musely být odškodněny. E. představují interdependence ekon. aktivit subjektů, které nelze zprostředkovat tržním mechanismem, tj. efekty, pro něž nelze vytvořit tržní cenu. E. jsou dopadem chování jednoho ekon. subjektu na blahobyt jiného subjektu, aniž by se tento dopad odrazil v penězích. Autorem teorie e. je R. H. Coase. Rozlišují se e. pozitivní a negativní, podle toho, zda činnost jednoho subjektu (podniku nebo domácnosti) zvýhodňuje, resp. znevýhodňuje druhé subjekty. Coase je také autorem klasického teorému, který se podle něj nazývá teorém Coasův: negativní e. mohou být za podmínky, že jsou vlastnická práva jasně definovaná a náklady na vyjednávání zanedbatelné, optimálně internalizovány, jestliže se strana poškozující dobrovolně dohodne se stranou poškozenou. Přitom je pro společnost lhostejné, jaké existuje pravidlo pro ručení za tyto negativní e., tj. zda odškodní původce e. poškozeného, nebo poškozený zaplatí za to, že nebude nadále poškozován.
V ekon. teorii jsou e. pokládány za výsledek selhání trhu související s veř. nebo kolekt. majetkem. Podstatné je, že e. vytvářejí rozpor mezi soukromými a nár.-ekon. (spol.) náklady, takže dochází k růstu soc. nákladů. Typickým negativním e. je porušování životního prostředí výrobou nebo konzumem. Většinou jde o nezamýšlený vedlejší produkt aktivit firem a domácností (např. skleníkový efekt v důsledku hromadění kysličníku uhličitého nebo vytváření tzv. ozónové díry). Význ. roli hrají e. v nové politické ekonomii, resp. v ekon. teorii demokracie. Podle J. Buchanana a G. Tullocka lze individ. preference stejnoměrně a nezkresleně agregovat do kolekt. rozhodnutí pouze uplatněním principu jednomyslnosti, tj. souhlasu všech členů kolektivu s určitým rozhodnutím. Uplatnění tohoto principu rozhodování zajišťuje všem členům kolektivu nejvyšší možný užitek. Každý postup, který se od jednomyslného souhlasu odchyluje, je pro jednoho nebo více členů skupiny spojen s externími náklady. Externí náklady jsou nevýhody, které vzniknou pro ty členy skupiny, kteří se nemohou dostatečně podílet na výhodách kolekt. rozhodnutí, a jsou tím vyšší, čím více se kolektiv při svém rozhodování odchýlí od principu jednomyslnosti. Nejvyšší jsou tehdy, jestliže je kolekt. rozhodnutí diktátem jednoho člena. Přesně v obráceném směru působí náklady na rozhodování. Jsou tím větší, čím větší počet členů společnosti musí souhlasit s rozhodnutím. Sečtením externích nákladů a nákladů na rozhodování vznikají interdependentní náklady, jejichž minimum lze označit za teor. ideální způsob rozhodování:
Tento model lze uplatnit i při zkoumání volebních systémů nebo jako byrokratické rozhodování.
externality effets externes Externalitäten, Externe Effekte esternalità
Literatura: Buchanan, J. – Tullock, G.: The Calculus of Consent. An Arbor 1975; Coase, R.: The Problem of Social Cost. Journal of Law and Economics, 1960; Meade, J. E.: The Theory of Externalities. 1973; Samuelson, P. – Nordhaus, W.: Ekonomie. Praha 1991.