Blahobyt

blahobyt – výraz pro takový stav společnosti, její části nebo rodiny, jednotlivce, který umožňuje v nadbytku uspokojovat všechny potřeby. Ve spol. utopii tohoto druhu věřil K. Marx, když hovořil o společnosti, v níž spol. bohatství poteče proudem a bude dostupné každému podle jeho potřeb. Pragmatičtější vize má podobu státu blahobytu, jenž má garantovat všem občanům uspokojení všech zákl. potřeb a důstojnou životní úroveň (viz ekonomie blahobytu). Problematičnost realizace i této úspornější varianty vede k tomu, že namísto o b. se hovoří v politice o prosperitě společnosti, tedy o vizi, která již neobsahuje příslib hojnosti pro všechny. Idea prosperující společnosti omezuje b. pouze na ty, kdo se o něj zaslouží buďto vlastním úsilím, anebo zrozením do jistých vrstev společnosti. Jak upozorňuje např. D. Riesman, idea b. je úzce spojena s ideologií konzumního způsobu života. Konzumní b. je nezbytným předpokladem prosperity výrobních a obchodních firem a patří k hlavním předpokladům stability systému parlamentní demokracie. Ideologie konzumního b. není připravena reflektovat zjištění ekologů, že další růst b. nelze zajišťovat v prostředí s omezenými přír. zdroji a s omezenými schopnostmi absorbovat zplodiny vzniklé zpracováváním těchto zdrojů. V této situaci ohrožuje setrvávání na příslibu konzumního b. perspektivu udržitelného a stabilního hosp., soc. a polit. uspořádání moderní společnosti.

affluence, abundance aisance, bien-être Wohlstand benessere

Literatura: Riesman, D.: Wohlstand wofür? Frankfurt a. M. 1973.

Jan Keller


Viz též heslo úroveň životní v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)