Fuchs Alfred
Fuchs Alfred
v Královských Vinohradech (dnes Praha)
v Dachau (Německo)
Po maturitě na vinohradském gymnáziu vystudoval filosofii na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (viz Karlova univerzita v Praze) (PhDr. 1915), na téže univerzitě studoval také práva a římskokatolickou teologii. V letech 1916–18 byl odveden k vojsku, avšak podařilo se mu vyhnout se účasti v bojích a v roce 1918 byl superarbitrován. Následně v letech 1918–21 vyučoval na Vyšší průmyslové škole v Moravské Ostravě a zároveň byl politickým tajemníkem česko-židovského hnutí. V roce 1919 se stal členem plebiscitní komise na Těšínsku (plebiscit nakonec nebyl realizován), 1923–39 působil jako rada tiskového odboru předsednictva vlády. V roce 1930 dosáhl docentury na Svobodné škole politických nauk v Praze, kde až do roku 1939 zároveň přednášel žurnalistiku a politologii. Pravidelně přispíval do řady novin a časopisů (mj. Křesťanská revue, Lidové listy, Na hlubinu, Přítomnost, Tribuna), v roce 1925 se stal šéfredaktorem Prager Abendblatt. V roce 1939 musel kvůli svému židovskému původu odejít z veřejného života, 1940 byl zatčen Gestapem a deportován do koncentračního tábora Terezín, resp. Dachau, kde po měsíci pobytu zemřel. Román Oltář a rotačka (1930) je v podstatě Fuchsovou autobiografií.
Třebaže pocházel ze staré židovské rodiny, roku 1921 okázale konvertoval ke katolicismu a veškerá jeho další publicistická činnost byla výrazně ovlivněna prokatolickými postoji (ke křesťanství se přihlásil již v roce 1919 v brožuře O židovské otázce). Na římskokatolické církvi oceňoval především její universalismus a historickou i současnou velikost, přitom požadoval úplné podřízení církevní autoritě. Jeho díla ovšem stojí na pomezí „laické apologie“ církve, do jejíchž charakteristik postupně pronikal a zasvěcoval čtenáře, poučené žurnalistiky a sociálněvědní analýzy. Zabýval se především úlohou římskokatolické církve v moderní společnosti, vysvětloval a obhajoval její mezinárodní politiku (Náboženství a politika, 1925; Dnešní myšlenková krise, 1926; Novější politika papežská, 1930) a rozborem sociálního učení církve (Demokracie a encykliky, 1936; Kurs křesťanské státovědy, 1938). V souvislosti se sociologií náboženství se Fuchs patrně nejoriginálněji projevil v knize Autorita (1930), myšlenkově navazující především na Ludwiga Steina a zprostředkovaně na Maxe Webera. Fuchs se opřel o Weberovo vymezení a rozdělení autority, přičemž zdůraznil charismatický, ve své optice nezbytně transcendentní původ jakékoli autority, bez níž nemohou plnoplatně existovat ani jednotlivci, ani společnosti. Proto i moderní demokracie, za jejíž „záchranu“ Fuchs horoval, musí mít vyšší náboženské a etické zdůvodnění, musí se opírat o společnost stejně jako o Boha. Tento „svorník mezi světem vědy a světem víry“ přitom postrádal například u T. G. Masaryka, ač jinak byl jeho dílem výrazně poznamenán. M. C. Putna přitom ukazuje, že právě „hradní“ postoje Fuchse (a jeho židovství) vedly k tomu, že jej nikdy nepřijali integrální katolíci: „i po své smrti zůstal Alfred Fuchs pro české katolické prostředí postavou nepominutelnou – a těžce přijatelnou. … ve vztahu k němu to prostředí naráželo na své vlastní limity.“
Kromě esejisticky psaných výkladových a polemických děl o sociálně-politických dimenzích římskokatolické religiozity se Fuchs pokoušel vystihnout psychologii novinářského povolání (Novinář, 1924; Zákulisí novin, 1931) a překládal, především moderní náboženské autory (M. Brod, Ch. Ehrenfels, J. W. Goethe, H. Heine). Ačkoli přednášel na sociálněvědní vysoké škole, Fuchs byl především obratným žurnalistou a intelektuálem, který perem prosazoval vlastní náboženské přesvědčení, nikoli akademickým analytikem. V jeho díle se tak mísí propagandistické a žurnalistické prvky s akademickými ambicemi, dochází k častému opakování a jen zřídka lze konstatovat důkladnou promyšlenost prezentovaných tezí. Toto konstatování platí i o té části Fuchsovy tvorby, v níž se zabýval historickou či soudobou církevní sociální politikou a mezinárodněpolitickými postoji a vlivy, jež se sociologickým poznáním souvisí více jako pramen než jeho integrální součást.
Knihy: O židovské otázce (Spolek českých akademiků židů, Praha 1919); O národnosti a vlastenectví (J. V. Červinka, Opava 1922); Novinář (Čs. akciová tiskárna, Praha 1924); Sjednocení církví (Čs. akciová tiskárna, Praha 1924); Náboženství a politika (Čs. akciová tiskárna, Praha 1925); Dnešní myšlenková krise (Čs. akciová tiskárna, Praha 1926); Autorita (Melantrich, Praha 1930); Novější papežská politika (Orbis, Praha 1930); Zákulisí novin: Psychologie novinářského povolání (V. Petr, Praha 1931); O deseti svatých (Aventinum, Praha 1931); Chytrost či moudrost v politice (Státní nakladatelství, Praha 1932); 10 katolických politiků a diplomatů (Aventinum, Praha 1934); Z boje o „modus vivendi“: Výbor článků církevně-politických (Tiskové družstvo, Hradec Králové 1934); Bratři Ratisbonnové (Olomouc 1934); Svatý Bernard z Clairvaux (Olomouc 1935); Demokracie a encykliky (Vyšehrad, Praha 1936); Svatý František Xaverský (Olomouc 1936); Dva kněží konvertité z Israele (Exerciční dům, Hlučín 1937); Kurs křesťanské státovědy (Propaganda, Praha 1938); Propaganda v demokracii a v diktaturách (F. Borový, Praha 1938); Ctihodný služebník Boží Pavel Pius Perazzo (Exerciční dům, Hlučín 1938); Křesťan a svět: Výbor z díla (ed. C. Mařan; Universum, Praha 1948)
Studie: Židovská otázka (Ruch filosofický 1922); Malabranchovo učení o intuici (Ruch filosofický 1924); Praktické použití fenomenalistické filosofie (Ruch filosofický 1927–28); Rozřešená římská otázka (Křesťanská revue 1928–29); O probabilismu (Křesťanská revue 1932); Několik poznámek k novému projektu pařížské Ecole libre des sciences politiques (Časopis SŠPN 1933/34); Boj katolicismu ve Třetí říši (Křesťanská revue 1934); Autorita a stát (Filosofická revue 1935); Hierarchie duchovních hodnot (Filosofická revue 1936).
Mimo sociologii: Oltář a rotačka (Sfinx, Praha 1930); Z fary a ze sakristie (Orbis, Praha 1935).
Literatura: Radomír Malý: Alfred Fuchs: Muž dvojí konverze (Cesta, Brno 1990); Ctibor Mařan (ed.): Kniha o Alfredu Fuchsovi (Propaganda, Praha 1946); Ctibor Mařan: Cesta do Damašku (Exerciční dům, Frýdek 1946); Zdeněk R. Nešpor: Ne/náboženské naděje intelektuálů: Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu (Scriptorium, Praha 2008); Martin C. Putna: Česká katolická literatura v kontextech, 1918–1945 (Torst, Praha 2010).
Alfred Fuchs je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.