Humanologie
humanologie – (z lat. humanus = lidský; logos = řeč, nauka) – též humanistika – nauka o zachování a zušlechťování člověka jako jedince a lidstva jako celku. Představuje: 1. soubor humanistických věd či studií založených na idejích humanismu, resp. fil. směr, pokládající člověka a rozvoj lidství za vlastní smysl dějin; 2. v užším smyslu antropol. směr, novou antropol. disciplínu, tzv. humanistickou antropologii (např. v současné antropologii v USA aj.), resp. celý soubor antropol. disciplín, zahrnující antropologii obecnou a fil., kult. a soc., pedagogickou a psychol., biol. i užitou, příp. další, vystupující od 60. l. v Československu také pod názvem integrální antropologie, v zahraničí např. syntetická antropologie aj. Předmětem studia h. je člověk, a to nejen jako jedinec, ale také jako druh Homo sapiens sapiens. Humanologické studium se zabývá: člověkem jako nositelem a tvůrcem hodnot, jako hodnotou všech hodnot (což je etický a fil. přístup); člověkem jako přír. bytostí (biol., resp. přírodověd. přístup); člověkem jako kult. bytostí (kult., civilizační přístup); člověkem jako spol. bytostí (soc., spol.vědní přístup). Těmto 4 oblastem odpovídají 4 zákl. antropol. disciplíny: obecná, biol., kult. a soc. antropologie. Pojem h. vznikl v Československu po 17. listopadu 1989 ze snahy vyplnit mezeru a deficit v oblasti spol.věd. základu (po zrušení marx. leninské výuky), poskytnout smysluplný obecný úvod do studia člověka, kultury a společnosti a vytvořit předpoklady k zavedení nového spol.věd. oboru, který se bude zabývat otázkami humanizace člověka. Koncepci h. rozpracovává J. Wolf.
humanology humanologie Humanologie umanologia
Literatura: Wolf, J. a kol.: A B C člověka. Praha 1977; Wolf, J.: Základní humanologie. Praha 1990; Wolf, J.: Základy otázky humanizace vzdělávání. In: Sborník z mezinárodní konference PWPA 1990; Wolf, J.: Studia humanistica. Karolinum, Praha 1993.