Antropologie

antropologie – (z řec. anthropos = člověk; logos = nauka, slovo) – vědní oblast, obor, disciplína, chápaná ve třech významech: 1. Jako fil. učení o člověku, o podstatě jeho existence a o postavení ve světě je a. implicitní součástí většiny fil. systémů. Kořeny fil. pojaté a. je možné vidět již v dílech antických filozofů (Sokrata, Platóna, Aristotela), kteří jako jedni z prvních formulovali otázky původu a specifiky člověka v živočišné říši. V novověké filozofii je problematika studia člověka explicitně rozvíjena zejm. v rámci tzv. filozofické antropologie. 2. Jako přírodovědná disciplína se a. zabývá studiem růstu, vývoje a funkce lidského organismu v rámci různých rasových, etnických, kult. a soc. skupin populace v čase a prostoru. V současné době je rozvíjena zejm. v rámci tzv. fyzické antropologie. Chápání a. jako přírodovědné disciplíny je typické především pro kontinentální Evropu. Ve Velké Británii a v USA převládá široké pojetí a. a fyzická a. zde představuje pouze jednu z jejích komponent. 3. Jako obecná věda o člověku, společnosti a kultuře integruje poznatky přír. i spol. věd. Toto pojetí se zformovalo ve Velké Británii a v USA, kde ve druhé polovině 19. st. došlo k rozšíření výzk. záběru klasické fyzické (biol.) a. o sociokult. dimenzi. Předmětem výzkumů a. se stal člověk nejen jako biol. bytost, ale také jako tvůrce a produkt kultury. Syntetické pojetí a. se velice dynamicky rozvíjelo v průběhu 20. st. zejm. v USA, kde je a. tvořena fyzickou antropologií a antropologií kulturní. Velmi diskutovaný je vztah am. kult. a. k brit. sociální antropologii, která díky odlišné vědeckovýzk. a terminologické tradici představuje poněkud jinou variantu antropol. výzkumů člověka, společnosti a kultury, i když obě vědy od samého počátku spojuje společný předmět výzkumu, preliterární společnosti a jejich kultura. Centrální kategorií am. kult. a. je široce chápaný pojem kultura, který je používán k označení všech specif. lidských negenetických jevů, jak se projevují v artefaktech, sociokulturních regulativech a idejích sdílených členy určité společnosti, zatímco brit. soc. a. preferuje pojem společnosti a klade důraz na studium hodnot, institucí a zvyků v kontextu sociální struktury. Vzhledem k příbuznosti obou disciplín a rostoucí integraci metod se stále více prosazuje nové pojetí syntetické sociokult. a., která by zahrnovala fyz. a., kult. a., soc. a. a aplikovanou antropologii.

Vznik moderní a. je spjat s evolucionismem 2. poloviny 19. st. Představitelé evolucionistické antropologie a etnografie rozpracovali globální antropol. pojetí kultury a položili základy systematického studia sociokult. jevů. Další období antropol. výzkumů, které je charakterizováno kritickou reakcí na teorii a metody evolucionismu, vstoupilo do dějin a. jako etapa difuzionismu. V centru zájmu antropologů přestal být výzkum evoluce kultury lidstva a jejich pozornost se zaměřila na empir. studium mechanismů šíření kulturních prvků a migraci etnických systémů v prostoru. Difuzionismus v a., etnografii a etnologii reprezentovali v prvních desetiletích 20. st. představitelé něm.-rak. školy kulturních okruhů, brit. heliolitické školy (W. H. R. Rivers, G. Elliot Smith, W. J. Perry) a am. historismu (F. Boas, C. Wissler, R. H. Lowie). Toto období je význ. pro konstituování moderní am. a. Překonání difuzionismu v am. a. ve 30. a 40. l. souvisí se vznikem systémových teorií kultury v rámci konfiguracionismu a školy kultury a osobnosti. V brit. soc. a. přispěli ke zkoumání kultury na systémové úrovni především zakladatelé klasického funkcionalismu, A. R. Radcliffe-Brown a B. Malinowski (viz antropologie funkcionalistická). Předmětem zájmu antropologů se v této době stal výzkum kult. prvků z hlediska jejich významu pro uchování celistvosti sociokult. systémů. Přes řadu podobností se am. varianta systémových výzkumů kultury liší od evrop. funkcionalismu. Pro am. a. bylo typické etnopsychol. zaměření, orientace na problematiku socializace a enkulturace a důraz na studium kulturních vzorů. Představitelé funkcionalismu považovali tyto otázky za druhotné a kladli důraz na analýzu struktury a funkcí sociokult. systémů. Po 2. svět. válce se hranice, které od sebe oddělovaly am. kult. a., brit. soc. a. a evrop. kontinentální a., etnologii a etnografii, značně uvolnily. K vlivu funkcionalismu přibyl vliv strukturalismu (viz antropologie strukturální), fenomenologie a hermeneutiky, sblížily se výzk. přístupy, modernizovaly se antropol. metody a techniky a znásobily se snahy využít koncepcí jiných vědních disciplín. Zvlášť výrazně se tento trend projevil v 60. l. na půdě a. neoevolucionistické.


Americký model antropologie
paleoantropologie
primátologie
etnická
antropologie
vývojová
antropologie
molekulární
antropologie
FYZICKÁ ANTROPOLOGIE
TEORETICKÁ
ANTROPOLOGIE
ANTROPOLOGIE APLIKOVANÁ
ANTROPOLOGIE
KULTURNÍ ANTROPOLOGIE
etnografie
etnologie
archeologie
prehistorie
lingvistická
antropologie
sociální
antropologie


Britský model antropologie
paleoantropologie
primátologie
etnická
antropologie
vývojová
antropologie
molekulární
antropologie
FYZICKÁ ANTROPOLOGIE
TEORETICKÁ
ANTROPOLOGIE
ANTROPOLOGIE APLIKOVANÁ
ANTROPOLOGIE
SOCIÁLNÍ ANTROPOLOGIE
etnografie     etnologie


V současné a. lze sledovat 2 zákl. linie antropol. myšlení. První je přímo spjata s metodol. východisky neoevolucionismu a jejími typickými reprezentanty jsou kulturní ekologie, nová archeologie a analytická archeologie, které dále rozpracovaly koncepci kultury jako adaptačního systému. Druhou linii reprezentuje řada koncepcí, které studují kulturu v rámci kognitivní antropologie, symbolické antropologie, etnosémantiky a etnovědy. V důsledku odlišné tradice výzkumů člověka, společnosti a kultury, různé institucionální základny a klasifikace věd v Evropě a Americe je ale pojem a. i nadále používán nejednotně a vystupuje v několika významech. Pro většinu prací am. antropologů je typické pojetí a. jako komparativní, systémově orientované vědy zabývající se studiem člověka jako člena určité kultury v syntetické perspektivě fyzické a kult. a. V kontinentální Evropě dosud v řadě zemí převládá pojetí a. jako přír. vědy primárně zkoumající variabilitu a morfologii lidského organismu. I zde se ale setkáváme se širokým pojetím a. jako biosociokult. vědy i s pokusy spojit klasické antropol. disciplíny (fyzickou a., etnografii, etnologii) s fil. studiem podstaty člověka. Příkladem takového přístupu může být i čes. pokus o vybudování tzv. integrální antropologie. Přestože se a. za celou dobu svého trvání nepodařilo sjednotit, představuje dnes zejm. ve své anglosaské variantě jednu z nejprogresivnějších věd o člověku, společnosti a kultuře.

anthropology anthropologie Anthropologie antropologia

Literatura: Bodley, J. H.: Anthropology and Contempory Human Problems. Palo Alto 1985; Bohannan, P. J. ed.: Social Anthropology. New York 1966; Brew, J. O.: One Hundred Years of Anthropology. Cambridge 1968; Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. New York 1986; Hatch, E.: Theories of Man and Culture. New York 1973; Haviland, W. A.: Anthropology. Fort Worth 1991; Keesing, R. M.Keesing, F. M.: New Perspectives in Cultural Anthropology. New York 1971; Malefijt, A. W.: Images of Man. New York 1974; Penniman, T. K.: A Hundered Years of Anthropology. London 1965; Rossi, I.: People in Culture. New York 1980; Soukup, V.: Americká kulturní antropologie. Praha 1992; Wolf, J.: Kulturní a sociální antropologie. Praha 1971.

Časopisy: American Anthropologist, American Anthropological Association; Anthropologie, International Journal of the Science of Man; Anthropos Institute, Moravian Museum, Brno; Boletin Bibliografico de Antropologia Americana, Instituto Panamericano de Geografia e Historia; Current Anthropology; Dialectical Anthropology, New School for Social Research; EAA Newsletter, European Anthropological Association; Homo, Deutsche Gesellschaft für Anthropologie; Human Organization (dříve Applied Anthropology); L'anthropologie, Matérieux pour l'histoire de l'homme; L'homme. Revue française d'anthropologie; Man, A Monthly Record of Anthropological Sciences; Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien; Anthropos, Internationale Zeitschrift für Volker – und Sprachenkunde; Voprosy antropologii; The Antropologist, Zeitschrift für Morphologie und Anthropologie.

Václav Soukup


Viz též heslo antropologie v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)