Husova československá evangelická teologická fakulta v Praze
Husova československá evangelická teologická fakulta v Praze (1936–1950)
Byla-li na římskokatolických (arci)biskupských seminářích a teologických fakultách v první polovině 20. století přednášena tzv. křesťanská sociologie (viz Biskupské semináře), nekatolické církve usilovaly o podobnou výuku v rámci Husovy československé evangelické bohoslovecké fakulty, neuniverzitní vysoké školy zřízené pro Českobratrskou církev evangelickou v roce 1919 a později rozšířené i o větev Církve československé (husitské). Jednalo se však spíše o zájem jednotlivců než o systematickou snahu, a i když se sociologie a sociální etika stala po habilitaci Františka M. Hníka v roce 1936 vyučovacím předmětem Husovy fakulty (1939 byl Hník jmenován mimořádným a 1945 řádným profesorem), neměla velký význam. Po nuceném rozdělení původní Husovy fakulty na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu, primárně určenou pro studium duchovních Českobratrské církve evangelické, a Husovu československou bohosloveckou fakultu pro Církev československou (husitskou) v roce 1950 Hník přešel na druhou uvedenou jako vedoucí katedry sociální teologie. Po jeho odchodu z fakulty katedru vedla Anežka Ebertová, na Komenského fakultě obdobnou katedru vedl František M. Dobiáš. Tyto katedry však již v „protestantském ekvivalentu“ římskokatolické křesťanské sociologie nepokračovaly.