Instinktivismus
instinktivismus – směr postavený na myšlence, že spol. život je souhrnem chování a činností lidí, kteří jsou vedeni řadou vrozených a zděděných instinktů. Hlavním představitelem i. byl angličan W. McDougall, který své názory publikoval hlavně v dílech An Introduction to Social Psychology (1908) a The Group Mind (1920). Vycházel z předpokladu, že instinkty jsou rozhodujícími zdroji či pohnutkami veškerého individ. i kolekt. myšlení a jednání a tvoří základ, z něhož postupně pod vedením intelektuálních schopností vyrůstá vůle a charakter jedinců i národů. Na tom založil svoji v podstatě naturalistickou teorii chování zdůrazňující souvislosti psychologie člověka s psychologií zvířat a umožňující vysvětlení složitějších psych. a spol. jevů. Instinkt považoval za zděděnou neboli vrozenou psychofyziologickou dispozici, jež způsobuje, že jedinec, který je jí vybaven, vnímá zejm. objekty určitého druhu a zaměřuje se na ně, pociťuje při tom specif. vzrušení a vykonává ve vztahu k nim jisté činnosti nebo je k těmto činnostem alespoň vnitřně puzen. Podmínkou jakéhokoli význ. pokroku v pochopení složitých citů a impulsů tvořících základ myšlení a jednání lidí a společností je podle McDougalla schopnost rozlišit a popsat každý elementární lidský instinkt a emocionální i volní snahy, jež instinktům odpovídají. McDougall rozlišoval 7 zákl. instinktů: útěku, odporu, zvědavosti, bojovnosti, sebepotvrzení, sebeponížení a rodičovský. Jim odpovídá 7 zákl. emocí: strach, antipatie, údiv, hněv, sebejistota, méněcennost a citlivost. Repertoár instinktů tento autor postupně rozšiřoval o instinkt sexuální, stádní, sběratelský, konstruktorský, instinkt smíchu, škrábání se, kýchání, kašle apod. Instinkty se snažil vysvětlit všechny spol. jevy. Např. náboženství bylo redukováno na instinkt útěku, zvědavosti a sebeponížení, kapitalismus na sběratelský instinkt, urbanizace na stádní instinkt apod.
Dalšími představiteli i., ovlivněnými McDougallovými názory, byli W. Trotter, který při výkladu spol. jevů připisoval hlavní význam stádnímu instinktu, a G. Wallas, usilující o aplikaci i. na polit. jevy. Některými částmi svého díla zabývajícími se s-gickou problematikou patří mezi instinktivisty rovněž S. Freud, jehož soc. doktrína je mj. založena na dualismu instinktu života a smrti. Vliv i. na s-gii nebyl velký a hned od svého vzniku se stal předmětem četných kritik. Jakkoli vycházel z požadavku, aby s-gie byla budována na exaktních, věd. základech, vedl ke krajním zjednodušením, trpěl všemi nedostatky psychologismu a biol. redukcionismu. Problematický a mnohoznačný byl sám pojem instinktu, pod nímž různí představitelé i. chápali různé véci, např. i postoje, zvyky, potřeby, afekty aj. I. chyběl přesvědčivý empir. základ. Při vysvětlování jedné neznámé – spol. jevu – se odvolával na jinou neznámou – instinkty, takže vlastně nic nevysvětloval.
instinctivism instinctivisme Instinktivismus istintivismo
Literatura: Skinner, B. F.: Science and Human Behavior. New York 1953; Szacki, J. R.: Historia mysli socjologicznej, díl I. Warszawa 1981; Szczepański, J.: Sociológia. Vývin problematiky a metód. Bratislava 1967.