Interview (MSgS)
interview (MSgS) (rozhovor) je jedna ze základních sociologických výzkumných technik, při níž získáváme informace od zkoumaných osob jako odpovědi na otázky, které klademe dotazovanému během bezprostředního rozhovoru. Interview je nezbytnou technikou terénního výzkumu a používá se ve značném rozsahu při získávání údajů v sociologickém experimentu. V západních sociologiích je považován za nejdůležitější složku empirické sociologie. Interview je zaměřený, plánovitý a cílevědomý způsob, jímž získáváme údaje od respondenta (viz dotazníkové šetření) pomocí promyšlených a přesně formulovaných otázek.
Podle kritérií, která při rozhovorech dodržujeme, rozlišujeme rozhovory: 1) nestandardizované; 2) standardizované; 3) polostandardizované; 4) hloubkové nebo intenzívní; 5) řízené nebo připravené; 6) individuální; 7) skupinové nebo hromadné; 8) náhodné; 9) skryté; 10) panely.
Nestandardizovaný interview se ve společenském výzkumu užívá velmi často. Je předem dobře připravený a promyšlený, tazatel jím sleduje přesně vytčený cíl, okruhy dotazů jsou správně formulovány, oblast odpovědí, které tazatel získal, závisí na okruhu otázek, ale jejich konečná formulace je ponechána tazateli a závisí na průběhu rozhovoru a na interakci, k níž během rozhovoru dochází. Také pořadí otázek se může měnit, stejně jako jejich formulace. V průběhu interview mohou být položeny i další otázky, podle toho, jak rozhovor probíhá. Tazatel se může vracet k některým otázkám, na které respondent odpověděl neúplně, nejasně nebo jinak neuspokojivě. Stejně tak se může zastavit u některých zajímavých odpovědí. Nestandardizovaným rozhovorem můžeme proniknout k postojům, přáním, potřebám a motivům respondenta a k oněm složitým psychickým jevům a problémům, které charakterizují chování, jednání a činnost dotazovaného. Tento rozhovor usnadňuje i lepší kontakt s respondentem, vede k sdílnosti, bezprostřednosti, otevřenosti a upřímnosti v projevu. Tento interview volíme zpravidla v prvé fázi výzkumu, jde-li o základní orientaci a o zjištění rozmanitých názorů na zkoumaný problém. Je vhodný také pro vysvětlování a ověřování výsledků získaných jinými výzkumnými metodami, protože pozorovatel může postihnout i jiné projevy než slovní. Tento interview poskytuje dost příležitosti k pozorování respondenta. Při nestandardizovaném interview vhodně užíváme upravených formulářů, v nichž na levé straně jsou okruhy otázek nebo dílčí náměty, na pravé straně pak výzkumný pracovník zachycuje odpovědi. Tento interview poskytuje kvalitativní údaje, kterými pronikáme k osobnosti respondenta, informuje o prostředí, v němž dotazovaný žije a pracuje, neposkytuje však spolehlivé materiály, které se dají kontrolovat jako kvantitativní údaje. Proto se tyto rozhovory konají s malým, statisticky nevýznamným počtem osob. Získaný materiál je třeba po rozhovoru ihned zpracovat.
Standardizovaný interview je základní metoda vědeckého výzkumu, zejména jde-li o získání kvantitativních a srovnatelných údajů. Otázky jsou přesně formulované, je stanoveno jejich pořadí, jsou předem ověřeny a vyzkoušeny a všemi výzkumníky dodržovány stejně tak jako i další podrobnosti výzkumu. Důraz je položen na naprostou jasnost a jednoznačnost otázek, na jejich konkrétnost a nelze je v žádném případě v průběhu interview jakkoli měnit. Standardizovaný interview se někdy blíží dotazníku (viz šetření dotazníkové). Rozdíl je v tom, že zde respondentovy odpovědi zapisuje výzkumný pracovník do předem připraveného formuláře. Technicky jsou formuláře upraveny tak, že na levé straně je soustava jasně formulovaných otázek a na pravou stranu výzkumný pracovník věrně a přesně poznamenává odpovědi. Tento interview je vhodný pro reprezentativní výzkumy. Jde o vyloučení všech odchylek od standardu, které by mohly vzniknout z přílišné volnosti nebo iniciativy, mnohdy i myšlenkové neukázněnosti některých výzkumných pracovníků.
Polostandardizovaný interview je přechodná forma mezi interview standardizovaným a nestandardizovaným. Jde o interview, kde některé otázky jsou předem přesně formulovány, ale současně se výzkumný pracovník snaží, aby respondent volnějším vyjádřením formuloval odpověď; nebo výzkumný pracovník položí některé doplňující nebo explikativní (vysvětlující) otázky. Tento druh interview se kloní spíš ke standardizovanému rozhovoru. Při polostandardizovaném interview se výzkumný pracovník snaží některými otázkami vytvořit vhodné podmínky pro odpovědi, které jsou vyžadovány přesně formulovanými otázkami a které mohou vést k vytvoření nevhodné atmosféry, případně i k trémě a jiným druhům zábran.
Hloubkový nebo intenzívní interview je zvláštní forma řízeného interview, při níž výzkumný pracovník není vázán na jediný, předem stanovený okruh nebo systém otázek, ale může soustavu otázek měnit podle situace, která se v průběhu výzkumu vyskytne. V podstatě jde o připravený interview, jehož některé části mají ráz standardizovaného, jiné nestandardizovaného interview.
Řízený nebo připravený interview je metoda, která vede k získání vědecky srovnatelných výsledků a řídí se metodologickými principy, platnými pro tuto činnost v ostatních oborech, zejména v psychologii, pedagogice, lingvistice apod. Jde tu především o důkladnou znalost rozmanitých druhů otázek, o jejich formulaci, o způsob reagování respondentů na tyto otázky, o způsob chování a jednání výzkumného pracovníka i dotazovaného. Otázky mají být věcné, zaměřené na cíl výzkumu, nemají být sugestivní, povšechné, nejasné nebo mnohoznačné. V tomto rozhovoru je žádoucí, aby se otázky vzájemně doplňovaly, odpovědi kontrolovaly (kontrolní otázky). Kvalitu rozhovoru, zvláště odpovědí respondenta, ovlivňuje také vzájemný vztah mezi výzkumným pracovníkem a dotazovaným. Jde o vytvoření atmosféry vzájemné důvěry a otevřenosti, které vedou k pravdivým a objektivním odpovědím, jež podstatně přispívají k přesnosti a objektivnosti výsledků, k nimž touto technikou dospějeme.
Individuální interview je rozhovor s jediným respondentem („mezi čtyřma očima“) bez přítomnosti třetí osoby, ať už by byla přítomna v jakékoli funkci, i jako „tichý“ účastník.
Skupinový nebo hromadný interview je rozhovor zpravidla nestandardizovaný, vedený současně s několika osobami. Ve vědeckém výzkumu není tak častý a volíme jej tehdy, chceme-li zjistit spontánní reakci většího počtu osob na určitý problém nebo proniknout k prostředí, v němž lidé žijí a pracují. Projevuje se při něm i zájem a bezprostřední názor respondentů, mnohdy i emocionální vztah k určité události, osobě, jevu nebo situaci. Hromadný interview organizujeme v přirozeném prostředí a podmínkách, např. na pracovišti, v klubu, ve společenské místnosti, kde se běžně lidé scházejí. Při hromadném interview můžeme hned kontrolovat sdělení účastníků, protože dochází k výměně názorů, k opravě chybných nebo nesprávných výpovědí a k vzájemné kontrole odpovědí. Dbáme, aby skupina byla pokud možno homogenní, zejména jednotně informována o oblasti nebo problémech, na které je interview zaměřen.
Náhodný interview se uskutečňuje v situaci, kdy se výzkumný pracovník, který ovládá projekt výzkumu a připravuje si otázky, dostává do situace, kdy si může ověřit, zda otázky, které se stanou jádrem standardizovaného a řízeného rozhovoru, budou vhodné a signifikantní. Jde o interview, který patří k přípravné fázi výzkumu. Často je spjat s pozorováním určitých jevů hromadnějšího výskytu.
Skrytý interview je volný rozhovor dvou osob, v němž respondent volně hovoří a výzkumný pracovník pouze naslouchá. Nelze si nic poznamenávat ani nápadně reagovat nebo hodnotit výpovědi respondenta. Zkoumaná osoba neví, že jde o využití jejích informací k výzkumným účelům. Tento interview je zpravidla spojen s pozorováním zkoumaných osob. Jde o velmi náročnou výzkumnou techniku, kterou si mohou dovolit jen zkušení, psychologicky vzdělaní výzkumní pracovníci, kteří se kromě toho vyznačují společenským taktem, značnou společenskou přizpůsobivostí a velmi dobrou pamětí.
Panel je onen druh interview, při němž poměrně stabilní skupina osob je podrobována opětovanému šetření, zpravidla technikou rozhovoru nebo dotazníku. Jedním z cílů použití panelu je možnost sledovat dynamiku postojů a mínění této skupiny o určitém společenském jevu, události nebo situaci. Jde o metodu velmi náročnou, jejíž některé varianty mají také jiný význam než výzkumný.
Interview je metoda psychologicky velmi náročná, vyžaduje bohaté zkušenosti a hluboké znalosti, zejména v oblasti psychologie osobnosti a sociální psychologie. Úspěch interview závisí na volbě otázek, na interakci a na vytvoření psychologicky a společensky příznivého prostředí. Psychologii interview je u nás věnováno dosud málo pozornosti a jeho užití v sociologickém a sociálně psychologickém výzkumu je mnohdy značně simplifikováno.
Literatura: König R., ed., Das Interview. Praktische Sozial-Forschung I, Köln am Rhein, 1957; Maccoby E. E., Maccoby N., The Interview: A Tool of Social Science, v: Lindzey G., ed., Handbook of Social Psychology, I., Reading, Mass., 1954.
Viz též heslo interview ve Velkém sociologickém slovníku (1996)