Kabele Jiří
Kabele Jiří
v Praze
Vystudoval statistiku na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze (absolv. 1969) a estetiku se sociologií na filosofické fakultě téže univerzity (absolv. 1973). Doktorát (PhDr.) získal v roce 1987 na filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dnes Masarykova univerzita v Brně), Ph.D. v roce 2005. Do roku 1990 pracoval ve Státní knihovně v Praze, v Institutu průmyslového designu (1976–79), Sportpropagu (1979–84), ve Fakultní nemocnici Motol (1984–86) a v Institutu pro další vzdělávání lékařů (1987–90). V letech 1990–92 byl poradcem ministra zdravotnictví, zároveň v roce 1990 přešel na fakultu sociálních věd UK, kde byl jmenován docentem (1996) a profesorem (2006). Za knihu Z kapitalismu do socialismu a zpět obdržel cenu rektora UK (2005). Patřil k zakládajícím členům Občanské demokratické aliance (ODA).
Kabele se do roku 1989 se pohyboval v šedé zóně na okraji oficiální sociologie. Jeho práce publikované po roce 1990 se vracejí k formulaci zkušenosti s komunistickým režimem a přechodu k postkomunismu. Zpočátku zdůrazňoval především biografický, narativní a individuální prvek analýzy (participoval v projektu SamiSebe v první polovině 90. let; díla Přerody, 1998; Otevřená minulost, 1999), postupně představil teorii s celospolečenským dosahem. Jeho projekt ale zahrnoval i podstatný prvek empirického výzkumu. Kabeleho teorie stála v pozadí historicko-etnografické sondy v jihomoravském tzv. Filipově, kterou provedl tým soustředěný okolo fakulty sociálních studií UK. Ve svých teoretických pracích Kabele odkazuje na klasiky kvalitativní sociologie (Berger a Luckmann, Goffman, Garfinkel) a na strukturalistickou sémiotiku (Lévi-Strauss, Greimas), výběrově na ekonomické myslitele, teorii racionální volby nebo na politologickou tranzitologii 70.–90. let., v mnohém ale jsou jeho názory originální.
Kabeleho teorie je poměrně komplexní, v některých formulacích také ne zcela exaktní. Za její hlavní prvky lze označit následující body: (1.) Protiklad kapitalismu a socialismu je založen na navzájem se vylučujících názorech na to, jak uspořádat důležité oblasti společenského života, jako například hospodářskou soutěž, politickou soutěž, samosprávu, právo, vědu, atd. Tuto binární opozici shrnuje Kabele jako protiklad budovatelského a ústavního zřízení a díky ní lze podle něj změny v letech 1945–54 a 1989–94 interpretovat jako součást téhož příběhu, pohyb tam a zase zpět; (2.) Na rozdíl od institucionální diferenciace a mnohočetnosti regulujících principů v ústavním zřízení se budovatelské zřízení převážně redukuje na hru tří pilířů: všeobjímající státní správy, komunistické strany jako paralelního systému uplatňujícího svou řídící moc, a bezpečnostních sil. Vláda komunistické strany se uskutečňuje jako naplnění principů známých z komunistického diskursu jako vedoucí úloha strany a demokratický centralismus; (3.) Je nicméně podstatný rozdíl mezi zřízením, jak je vymezeno zásadními právními předpisy a politickými narativy, a režimem jako praktickým naplněním tohoto zřízení. Navzdory zřejmé diskontinuitě mezi zřízeními jsou režimy poznamenány určitou setrvačností nebo přinejmenším kompromisy, jež bylo nutné přijmout; (4.) Každé zřízení využívá narativizovanou legitimizaci v podobě mýtu. Přechod mezi zřízeními je možný pouze pod praporem transformačního mýtu, který je antimýtem vzhledem k etablovanému mýtu; značný význam má neloajální opozice jako nositelka antimýtu. Ustavování přechodového mýtu představuje zčásti otevřený proces, determinovaný pouze do jisté míry vnějšími okolnostmi, což platí analogicky o samotném procesu přechodu; (5.) Revoluční proces přechodu nastartuje svébytnou dialektiku: v případě přechodu k socialismu šlo o klasický problém thermidoru, tj. popřevratovou normalizaci poměrů, v případě přechodu ke kapitalismu naopak o problém nedotažené transformace – „prázdné skořápky“ transformačního procesu; (6.) Dvojznačnost a dynamičnost přechodového procesu, ale i následného úsilí o udržení zřízení a režimu, lze popsat v pojmech dramatických a soutěživých herních rámců (‚game‘ a ‚play‘), s jejichž pomocí se aktéři snaží optimalizovat svoje kooperační náklady. Při výkladu legitimity jednotlivých zřízení přikládá Kabele velký význam formálním strukturám (právním a organizačním předpisům), odkud pramení jeho badatelský zájem o sociologii práva. K zajímavým konceptům jeho teorie patří také „institucionální xerox“ – heteronomní přejímání herních rámců vždy nižšími, hierarchicky podřízenými úrovněmi společnosti, které vysvětluje šíření institucionálních vzorců shora dolů komunistickým režimem/zřízením, ale například také při jeho demontáži v roce 1989.
Po přechodu na fakultu sociálních věd UK měl Kabele velký podíl na institucionálním a symbolickém etablování kvalitativní sociologie u nás. Jeho práce zatím nezaznamenaly široký ohlas, proto se vliv jeho teorií omezuje často na nejbližší spolupracovnice a spolupracovníky.
Knihy: Přerody: Principy sociálního konstruování (Karolinum, Praha 1998); Otevřená minulost: Autobiografická sociologie (nejen) státního socialismu (Karolinum, Praha 1999; se spoluautory); Z kapitalismu do socialismu a zpět: Teoretické vyšetřování přerodů Československa a České republiky (Karolinum, Praha 2005); Jak vládli? Průvodce hierarchiemi reálného socialismu (Doplněk, Brno 2008; spoluautor M. Hájek).
Studie: Chronická nemoc jako součást rodinného dění (Sociologický časopis 1990); Československo na cestě od kapitalismu ke kapitalismu (Sociologický časopis 1992); The Dynamics of Social Problems and Czechoslovak Transition (Social Research 1993); Sociální konstruktivismus (Sociologický časopis 1996); „Zázemí“ a „bojiště“ v usilování o spravedlnost (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 2006; spoluautoři M. Hájek a K. Vojtíšková); Sources of Stability of Governance in Communist Regimes (Polish Sociological Review 2008); Dual Discursive Patterns in Czech Ativists’ Internet Media Communication (European Journal of Communication 2010; spoluautor M. Hájek); Heuristická strategie odborného studia společenských záležitostí (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 2010); The Agency / Structure Dilemma: A Coordination Solution (Journal of the Theory of Social Behaviour 2010).
Sborníky: Institucionalizace (ne)odpovědnosti: Globální svět, evropská integrace a české zájmy I.-II. (Karolinum, Praha 2001; spolueditor L. Mlčoch); Rekonstrukce komunistického vládnutí na konci osmdesátých let (Sociologický ústav AV ČR, Praha 2003); Výklady vládnutí v reálném socialismu (Matfyzpress, Praha 2004).
Mimo sociologii: Morfologie dětské knihy (Praha 1981; spoluautoři V. Smetáček a V. Voznička).
Jiří Kabele se podílel na některých heslech této encyklopedie.
Jiří Kabele je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.