Kategorie:Orgány řízení vědy

Orgány řízení vědy

V zásadě až do nástupu komunistického režimu v českých zemích, respektive Československu platilo, že rozvoj, orientace a priority společenských a humanitních věd (s jistými výhradami to však platilo i o přírodních, lékařských a technických vědách) jsou primárně záležitostí jednotlivců nebo již existujících korporací, především univerzit a vysokých škol, o jejichž činnosti rozhodovaly profesorské sbory. Existovaly sice prestižní „ústřední vědecké orgány“ – především Královská česká společnost nauk, Česká akademie věd a umění a od roku 1924 rovněž Československá národní rada badatelská –, šlo však víceméně o učené společnosti, které dávaly prostor k diskusím, vydávaly publikace, rozdělovaly stipendia a ocenění konkrétních vědeckých výsledků, aniž se přitom snažily výrazněji určovat směry a cíle vědeckého snažení. Tendence k organizaci a řízení akademického provozu, obzvlášť v celostátním či celooborovém měřítku, byly velice slabé. V případě sociologie jim ostatně bránilo i to, že ji v uvedených společnostech reprezentovali jen jednotlivci, neměla v nich žádné organizačně zakotvené postavení. Výjimkou byla jen Československá národní rada badatelská (v letech 1940–45 přejmenovaná na Národní radu badatelskou), při jejímž rozšíření v roce 1935 došlo ke vzniku deseti nových humanitních a společenskovědních oborů, včetně oboru sociologie a pedagogiky.

Jisté pokusy o centrální organizaci a řízení vědy byly učiněny za protektorátu pod přímou německou patronací, týkaly se však převážně německojazyčné vědy v českých zemích, a především nebyly z důvodu válečných událostí dotaženy do konce a (nejpozději) po válce zase přirozeně zanikly. Podobně tomu bylo v krátkém období poválečné „limitované demokracie“, kdy se sice setkáváme s prvními výraznějšími pokusy tohoto typu i ze strany českých vědců, ty však nestačily přinést své ovoce a byly řadou zúčastněných zjevně bojkotovány v duchu dřívější nezávislosti vědy. Celostátní organizace vědecké práce spojená s jejím řízením a přímým financováním ze státního rozpočtu je až dílem komunistického režimu, jehož významným krokem v tomto směru bylo zřízení Československé akademie věd v roce 1952. Sociologie, jež byla v této době proskribována jakožto „buržoazní pavěda“, do tohoto institučního rámce vstoupila se zpožděním v polovině šedesátých let 20. století, kdy spadala do gesce Vědeckého kolegia filosofie (později Vědeckého kolegia filosofie a sociologie) ČSAV.

Tento typ centrální organizace, řízení, kontroly a financování vědy se po pádu komunistického režimu neudržel, byl však nahrazen novými státními orgány, jejichž hlavním řídicím a kontrolním mechanismem je přidělování prostředků z veřejných rozpočtů jednotlivým pracovištím – Grantovou agenturou ČR a Radou pro výzkum, vývoj a inovace. Ani Akademie věd ČR, která v roce 1993 nahradila ČSAV, prakticky neusiluje o věcné řízení jednotlivých vědních oblastí nebo konkrétních vědních oborů. Akademické orgány (akademický sněm reprezentující jednotlivé ústavy i osobnosti mimo Akademii věd, volené předsednictvo, zastupující tři základní vědní oblasti, širší akademická rada i nezávislá vědecká rada, zahrnující rovněž externí členy) provádějí hlavně koncepční a organizační řízení a přidělují institucionální dotace jednotlivým pracovištím, aniž by zasahovaly do meritorních otázek činnosti ústavů, vedených příslušnými řediteli a vlastními vědeckými radami.