Móda (MSgS)
móda (MSgS) je sociální regulativ proměnlivosti povrchových forem životního slohu. Člověk má antropologicky podmíněnou touhu po změně. Tuto bytostnou lidskou touhu nelze ve společenství aktualizovat libovolně, ale jednotně, uspořádaně. Při příslovečných rozmarech módy to zní paradoxně, ale móda tu funguje jako řádový princip individuální touhy po změně. Činí tak vázáním novoty na sociální uznání a tím na její přijetí a částečné vytrvání v některém sociálním okruhu. Sociální podmíněnost módy působí, že se týká jen objektů nebo činností, které jsou v daném hospodářsko-sociálním a kulturním kontextu snadno měnitelné. Proto v historickém pohledu podléhají módě především ozdoby, odívání, prvky bydlení, zejména výzdoba domů a bytů, vnější způsoby společenského styku, trávení volné chvíle atd. Vyjímáme z oblasti módy změny uměleckých stylů, protože jde o procesy dlouhodobé, i když módní proměny, které se ustálily, staly se zvyklostí, tj. přispívají ke změně slohu. Nezahrnujeme do oblasti módy ani rychlé proměny vědeckých, uměleckých nebo politických názorů. Takové názory jsou totiž povrchní (pokud snad jako módní nejsou pejorativně označovány názory, které si nově probojovávají platnost), jsou proto v protikladu k povaze příslušné kulturní oblasti a patří k její patologii. Povrchnost objektů módy je však jejím znakem. Shodujeme se tu s pojetím Velké sovětské encyklopedie, která mluví o širším pojetí módy v pejorativním slova smyslu.
V dosavadních analýzách módy právě v tomto bodě není jednoty, aspoň v teorii nikoli, neboť prakticky se většinou teoretikové módy omezují na módu v odívání a zvláště na současnou módu ženskou. Všímají si individuální i sociální složky módy (odlišení od skupiny i přilnutí k ní — G. Simmel), analyzují její šíření a vztah ke zvyklosti (H. Spencer, G. Tarde, G. Simmel, americká sociální psychologie), její podmíněnost i význam (R. Steinmetz aj.), národohospodáři si všímají ekonomické vázanosti kapitalistické módy (W. Sombart), psychologové podtrhují psychologické kořeny módy (J. C. Flügel, F. Kiener). Sociologicky nejzávažnější je studie švýcarského sociologa R. Königa, který první zdůrazňuje, že móda je regulativní princip jako mrav nebo zvyklost, podtrhuje pluralitu jejích podmíněností a správně ukazuje, že napodobení módy je možné jen v mezích dané sociální struktury, ale netvoří ji. Po důkladné analýze současné módy dochází k závěru, že je silou, která dala první podnět k formování mas.
Módní proces začíná u iniciativních nebo tvořivých jednotlivců, přechází nejprve na menší skupinu (pionýři módy), naráží na dřívější módu, ale i na tradiční systémy myšlení, cítění a jednání, prosadí-li se, rozšíří se zrychlujícím se tempem v některém sociálním okruhu a po čase je vystřídán novým módním procesem. Individuální podmínka vzniku a první fáze šíření módy je už uvedená touha po změně. K ní se připojuje sociálně formovaná touha po vyniknutí, u oděvu nadto touha po zvýšení sexuálního půvabu. Bránění se módě je dáno individuálním konzervatismem, který může být podmíněn fyziologicky (věkem) nebo sociálně (prací, povoláním) nebo je vyvoláno ostýchavostí, šetrností. Tyto organicko-psychologické podmínky procesu módy samy o sobě jej v jeho jednotlivých fázích nevysvětlují. Jejich uplatnění umožňují nebo brzdí stupeň technického rozvoje, hospodářské podmínky, sociální struktura i různé ustálené názorové a citové systémy. Obchod spojený s rozvojem řemesel a odtud pramenící bohatství byly mocným podnětem módy i v minulosti (např. na Krétě v 2. tisíciletí před n. 1., v demokratických Aténách, za italské renesance atd.). Omezeni módy na vyšší vrstvy je svědectvím buď přísných přehrad mezi jednotlivými kategoriemi obyvatelstva, nebo brzdícího vlivu nízké životní úrovně vrstev, které se na módě nepodílejí. Závislost módy na rozvoji techniky a průmyslu nejlépe dokumentuje současná evropsko-americká průmyslová společnost. Kapitalistický průmysl vyvolává rychlé střídání módy. Proto má své tvůrce módy a vzory (filmoví herci, herečky, džezoví zpěváci, sportovní hvězdy atd.). Masová výroba zlevnila předměty denní potřeby, zmnožila je a rozšířila tak rozsah působení módy vzhledem k objektu. Zároveň demokratizace společnosti, zkrácení pracovní doby a v důsledku toho zvýšená příležitost k společenskému styku v nejširších masách umožnila působení módy všude. Projevuje se silně iracionálnost módy (je proti hospodářským úvahám i proti hygienickým předpisům) v nebývalé míře. Svůj podíl na tom mají moderní prostředky komunikační (rozhlas, tisk, televize), které umožňují vliv současných módních vzorů přes hranice států s nejrůznějšími klimatickými podmínkami i hospodářsko-sociálními systémy. Výskyt tzv. výstřelků módy (anglicky fads a crazes) zase ukazuje, jak je móda vázána ve svém rozběhu názory mravními, estetickým cítěním, názory náboženskými. Žádná z těchto podmínek nepůsobí odděleně, ale o charakteru módního procesu rozhoduje jejich syntéza. Móda zase naopak působí na hospodářský a sociální život. Přispívá k rozvoji řemesel a průmyslu, obchodu; má význam jako integrační činitel sociálního okruhu, v němž se rozšířila, a jako diferenciační činitel vůči okruhům jiným. Jinak jsou její funkce značně proměnlivé, ale nepochybně zvyšuje pestrost života individuálně i sociálně.
Literatura: Beaton C., The Glass of Fashion, London, 1951; Brenninkmayer I., The Sociology of Fashion, Winterthur, 1962; König R., Schuppisser P. W., eds., Die Mode in der menschlichen Gessellschaft, Zürich, 1958; Nystrom H., Economics of Fashion, New York, 1928; Sapir E., Fashion, v: Encyclopaedia of the Social Sciences., New York, 1942 (2. vydáni); Simmel G., Philosophie der Mode, Berlin, 1905; Steinmetz R., Die Mode, v: Handworterbuch der Soziologie, Stuttgart, 1931; Zítek O., Lidé a móda, Praha, 1962.
Viz též heslo sociologie módy ve Velkém sociologickém slovníku (1996)