Macků Jan
Macků Jan
v Brně
v Brně
Po absolvování klasického gymnázia v Brně (1939) započal studia sociologie, historie a filosofie na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Vinou uzavření českých vysokých škol je mohl dokončit až po válce, za které strávil půl roku ve vězení, v roce 1947. Od června 1945 byl členem KSČ. Po studiích působil jako novinář (Mladá fronta, Rovnost) a od roku 1953, kdy získal doktorát (PhDr.) z historie a filosofie; disertace o národnostních otázkách v době národního obrození), působil do roku 1970 na různých fakultách brněnské univerzity. Nejvýznamnější je vedení katedry marxistické filosofie na lékařské fakultě (od roku 1965). V roce 1962 se habilitoval na základě prací o inteligenci. Po nuceném odchodu z univerzity v době tzv. normalizace pracoval v redakci časopisu Věda a život (1970–81).
Macků se zasloužil o obnovení brněnské sociologie v 60. letech. Ačkoli nebyl formálně členem katedry sociologie, měl úzké osobní kontakty s Josefem Solařem a Julianou Obrdlíkovou a aktivně se podílel na sociologickém dění organizačně (semináře, konference, editorství sborníků) i autorsky. Vedle sociálněfilosofických témat a výuky sociologie se specializoval na sociologii inteligence a dějiny československé sociologie, v jejich rámci zejména na tradici brněnské sociologie, jmenovitě dílo I. A. Bláhy a J. L. Fischera v jejich vazbě na strukturalistické koncepce filosofické i sociologické. Trvalou informační hodnotu mají jeho studie k českému strukturalismu, k jehož důležitým zdrojům patří podle něj kromě ruských formalistů a české estetiky právě koncepce Bláhova (jež strukturalistickým úvahám estetiků předcházela) a po něm Fischerova, i když strukturalismus v sociologii se naplno rozvinul až po psychologii a filosofii. Oba sociologové však své strukturalistické koncepce formulovali nezávisle na sobě a na základě odlišných myšlenkovych linií. Hlavní smysl strukturalismu spočívá podle Macků v překonávání mechanistických názorů.
V otázkách zkoumání inteligence Macků v zásadě přijal Bláhovo angažované stanovisko, ovšem bez moralizujících konotací, za což si za normalizace vysloužil nálepku pravicového úchylkáře, který nesprávně chápe úlohu inteligence v socialistické společnosti. Vedle sociologie se věnoval také filosofii a metodologii přírodních věd. Mezi oblasti jeho teoretického zájmu patřila i mykologie (byl synem mykologa a botanika Jana Macků (1881–1964)) v historické a sociologické perspektivě.
Knihy: Vybrané kapitoly z dějin československé sociologie (Socialistická akademie, Praha 1968); Repetitorium vybraných otázek z filosofie dějin a obecné sociologie pro mediky (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1967); Spolky a společnost (Brno 1969).
Studie: Několik poznámek k postavení naší inteligence (Host do domu 1956); O změnách v sociální struktuře socialistické společnosti (Věda a život 1964); Sedmkrát o smyslu filosofie (Věda a život 1965); Sociologie (Věda a život 1965); Svobodná sociologie (Věda a život 1966); Ke sborníku sociální struktura sociální společnosti (Sociologický časopis 1967); Brněnská sociologická škola a její tradice (Sociologický časopis 1968); Brněnská sociologická škola a její místo v dějinách české sociologie (Sociologický časopis 1968); K sociálně kritické funkci inteligence (Universitas 1968); K vývoji strukturalismu v české filosofii a humanitních vědách (Sociologický časopis 1969); Významné dílo českého sociologického strukturalismu (Věda a život 1969); K sociologii – sociologické myšlení v Československu (Sociológia 1969); K vývoji strukturalismu v české sociologii (Filosofický časopis 1969).
Příspěvky ve sbornících: K otázce názorové diference inteligence v předmnichovské republice (Inteligence za kapitalismu a socialismu. Ústav pro výuku a vědeckou práci kateder marxismu-leninismu, Praha 1962); Příspěvkem k diskusi o otázkách pravdy (Sborník prací FF brněnské university 1963); Zur Diskusion űber den Begriff „Inteligenz“ auf der Konferenz in Hrazany (Sborník prací FF brněnské university 1965); Poznámky k strukturálnímu determinismu v díle I. A. Bláhy (Sborník prací FF brněnské university 1966); Progressive Traditions of the Czech Sociology (Sborník prací FF brněnské university 1966); Hlavní etapy a směry ve vývoji československé sociologie (Sborník prací FF brněnské university 1967); K vývoji strukturalisu v české filosofii a humanitních vědách (Sborník prací FF brněnské university 1968); Les tendances principales de la sociologie astuelle en Tchécoslovaquie (Cahiers Internarionaux de Sociologie 1968); K postavení socioprofesionálních pracovníků (Sborník prací FF brněnské university 1969); K pojetí marxistické sociologie, K tradicím marxistické sociologie v československu, K některým stránkám vývoje strukturalismu v české sociologii (J. Obrdlíková – D. Slávik, eds.: O koncepci dějin české sociologie. Socialistická akademie, Brno 1969); K úloze Milana Hodži v československé sociologii venkova (J. Tauber – J. Kolařík, eds.: Historie české a slovenské sociologie venkova. ČAZ, Praha 1969); K úloze inteligence v procesu sociálních změn (Sborník prací FF brněnské university 1970); Profesor I. A. Bláha (Sborník prací FF brněnské university 1970).
Sborníky: Věda, víra, pokrok (Krajské nakladatelství, Brno 1961); Inteligence v soudobé industriální společnosti (Universita Karlova, Praha 1968).
Literatura: J. Rambousek: Sociolog a filozof doc. PhDr. Jan Macků (Universitas 1994: 56–59).
Jan Macků se podílel na některých heslech této encyklopedie.
Jan Macků je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.