Psychologismus (MSgS)
psychologismus (MSgS) je sociologický směr, rozvíjející se hlavně v posledních desetiletích 19. století, který se pokouší vysvětlovat sociální jevy tak, že je převádí na jevy psychické, a který pokládá sociologii za odvětví psychologie.
Nejdůslednějším a nejvýznamnějším představitelem psychologismu byl francouzský sociolog Gabriel Tarde (1843—1904), autor řady sociologických prací, z nichž největší význam má dílo nazvané Les lois de l'imitation (Paris, 1889). Tarde vychází z myšlenky, že sociologie jako věda se konstituuje tehdy, je-li s to definovat „elementární sociální fakt“ a může-li ukázat, jakým způsobem z řady elementárních faktů vznikají procesy, ke kterým ve společnosti dochází, jaké jsou příčiny těchto faktů a jakými zákonitostmi se zmíněné fakty řídí.
Podle Tarda je elementárním sociálním faktem psychický stav individua, vyvolaný působením jiného individua. Tento stav není s to vysvětlit ani psychologie vycházející z fyziologie, ani psychologie zabývající se individuální psychikou. To, k čemu dochází při vzájemném působení dvou individuí, může objasnit pouze tzv. psychologie intercerebrální, tj. sociologie. Sociologie je tudíž věda zkoumající „vědomé vztahy mezi jistým počtem individuí, hlavně však mezi dvěma individui“ (Tarde). Sociální jevy jsou vymezeny jako jevy svou povahou psychické, spočívající ve vzájemném působení individuálních rozumů.
Elementární sociální fakta vznikají několika způsoby. První podmínkou jejich vzniku jsou fakta libovolné tvůrčí činnosti, čili vynálezy, objevené kterýmkoli člověkem. Ty se dělí na dvě kategorie: prvořadé — znamenaly první počátky vývoje jazyka, ekonomiky, vlády, náboženství, práva apod., a druhořadé, k nimž patří drobné přeměny, prováděné všemi lidmi. Druhou podmínkou vzniku elementárních sociálních faktů je tendence k šíření imitace.
K hlavním sociálním procesům patří podle Tarda tyto: tvoření vynálezů, jejich opakování a imitace jinými lidmi, opozice proti vynálezům a přizpůsobování rozporů, ke kterým v důsledku objevování různých vynálezů a jejich následování dochází.
Zmíněné procesy jsou ovládány těmito zákonitostmi, které jsou zároveň hlavními zákony sociologie: opakovaná imitace tvůrčího faktu se šíří z původního ohniska geometrickou řadou; imitaci ovlivňují faktory fyzické, biologické a sociální; sociální vlivy se dělí na logické a mimologické, přičemž logické působí tehdy, volí-li individuum danou imitaci proto, že ji považuje za prospěšnější a pravdivější než jinou, mimologické příčiny pak způsobují, že imitace jde směrem od vrstev vyšších k nižším a je ovlivňována obyčeji, zvyky, tradicemi apod.
Společnost je soubor bytostí, které se bud aktuálně vzájemně imitují (napodobují), nebo — jestliže se v daném okamžiku neimitují — jsou si podobny a mají společné znaky, vytvořené odvěkým následováním téhož modelu. Společnost se udržuje díky vynálezům, imitaci, opozici a přizpůsobování. Podstatou těchto procesů jsou psychické pochody, ke kterým dochází v rozumu individua pod vlivem jeho styků s jinými lidmi. Společnost je soubor vzájemně na sebe působících individuálních rozumů. Elementární složkou sociálního života jsou dvě osoby, které se vzájemně ovlivňují.
Psychologismus v sociologii měl řadu podob. Vedle Tardových názorů patří sem svou podstatou také teorie instinktivistické, psychoanalytické a behavioristické. Kromě toho sem bývají zařazovány i teorie, které základní sociální síly spatřují v touhách a citech, zakořeněných v lidské psychice a dědičně předávaných.
Viz též heslo psychologismus ve Velkém sociologickém slovníku (1996)