Resentiment
resentiment – (z fr. ressentiment = rozhořčení, hněv, zatrpklost) – složitý psych. stav, který zahrnuje tři složky: 1. rozptýlené emoce nenávisti, závisti a nepřátelství, hostility; 2. pocit nemožnosti aktivně tyto emoce vyjádřit, a to především ve vztahu k osobám a vrstvám, které je vyvolávají; 3. neustále opakovanou zkušenost a zážitek této nemožnosti a bezmoci. R. je vnitřně rozporný stav, protože obsahuje nespokojenost a hněv, současně však nepředstavuje snahu o změnu hodnot. Přirovnává se ke kyselým hroznům z bajky o lišce a vráně, protože v r. se navenek odmítá to, co se potajmu vlastně žádá. Ve filozofii rozšířil užití pojmu r. ve specif. významu F. Nietzsche. S-gicky jej rozpracoval především M. Scheler v práci Das Ressentiment im Aufbau der Moral z r. 1912. Analýzou původního Schelerova pojetí r. se zabýval v r. 1942 V. J. McGill, který v něm nachází dokonce některé prototypy nacistických koncepcí, elementy antidemokratičnosti, současně však také řadu geniálně intuitivních idejí. V rozboru S. Ranulfa z r. 1938 se zdůrazňuje podcenění úlohy soc. struktury při tvorbě a zpevňování r. Koncept r. používá také R. K. Merton, který jej staví do opozice vůči svému pojetí vzpoury či rebelie jako jednoho z adaptačních mechanismů (viz retreatismus). Pojetí r. bylo rozpracováno v kontextu Schelerovy fenomenologické teorie morálky a emocí a s-gie vědění; jeho souvislost s pozdějšími koncepcemi frustrace, agrese a relativní deprivace je nápadná.
resentment ressentiment Ressentiment risentimento
Literatura: Scheler, M.: Vom Umsturz der Werte. Zur Phänomenologie und Theorie der Sympathiegefühle und von Liebe und Hass. Berlin 1913; Wojtyla, K.: Ocena zbudowania etyki chrześcijanskiej przy założeniach systemu M. Schelera. Lublin 1959.